Zemřel Neil Armstrong — velikán, kterého skromnost dostala až na Měsíc
Historicky první přistání na Měsíci sledovala 21. července roku 1969 v přímém přenosu čtvrtina populace na zeměkouli a znamenalo tak trochu rozuzlení duelu o dobytí vesmíru mezi Američany a Sověty.
Sám Neil Armstrong označil tento souboj za nejmírovější utkání mezi těmito velmocemi. „Dovolilo obou stranám jít důstojnou cestou za cíli vědy, poznání a objevů,“ řekl v projevu ke 40. výročí svého přistání.
Předtím než se stal Neil Armstrong velitelem své poslední kosmické mise, se kterou přistál na Měsíci, vyzkoušel mnoho jiných letounů.
Ve dvaceti letech absolvovat více než 70 misí jako armádní pilot v korejské válce. Poté se připojil k Národnímu poradnímu výboru pro letectvo, kde během 50. let vyzkoušel kolem dvou set experimentálních letadel,.
Na počátku 60. let byl Armstrong přijat do nově vznikajícího Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA, kde testoval například nový raketový letoun North American X – 15. V březnu roku 1966 byl na své první kosmické misi.
Nejskromnější civilista Apolla 11
V roce 1969 se stal Armstrong vedoucím skupiny lety v e vesmírném korábu Apollo 11. Společně s Buzz Aldrinem a Michaelem Collinsem se v lunárním modulu Eagle (Orel) vypravil na svou kosmickou misi na Měsíc.
NASA věděla, že Armstrong je skromný člověk, kterého nemůže zničit sláva. Právě díky tomu byl vybrán k tomu, aby jako první vstoupil z na měsíční povrch. Společně s Aldrinem tam strávil tři hodiny, Collins zatím kroužil ve velitelském modulu.
Jeden z prvních Armstrongových činů na Měsíci bylo položení malého kamínku jako poctu amerických a sovětských astronautů, kteří přišli o život při cestě do vesmíru.
Více než na sebe samého byl pyšný na úspěchy své profese. O svém přistání mluvil pouze ve zvláštních chvílích. Jednou mimo jiné prozradil, že se mu k vlastínum překvapení nikdy o přistání na Měsíc nezdálo.
Do vesmíru už se nikdy nevrátil
Armstrong se nikdy později do vesmíru nevrátil. Po přistání se rok věnoval úředním pracím v NASA. Poté se stal na osm let profesorem letecké mechaniky na Cincinnatské universitě.
Patřil, spolu s dalšími Američanky na Měsíci Marcem Polem a Christopherem Columbem, do úzké skupiny průzkumníků, jejichž činy navždy rozšířily lidské horizonty. Avšak na rozdíl od Pola a Columba svou cestu nikdy nezopakoval.