Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Žabky a ateisti jsou v Louisianě tabu, vypráví Češka po ročním pobytu v USA

Amerika, země zaslíbená, ale i pokrytecká. Studentka Tereza Doulíková (20) se po 3. ročníku střední školy rozhodla vyrazit na roční studijní pobyt do městečka Mandeville ve státě Louisiana. Žila jako člen běžné rodiny a studovala v obyčejné třídě. Brzy ale na vlastní kůži poznala význam pořekadla „Není všechno zlato, co se třpytí". O Američanech, které potkala, jejich zvycích a neupřímném přístupu k cizincům promluvila v rozhovoru.

Když jste do USA dorazila, jaké byly vaše první dojmy?
Nejdřív mě překvapilo, jak jsou všichni milí a nápomocní. Rychle jsem ale zjistila, že to je jen naoko, že jsem vlastně všem ukradená. Po několika týdnech mi taky začala vadit ta americká omezenost. Setkala jsem se s lidmi, kteří nikdy neslyšeli o Evropské unii a mysleli si, že Česká republika je tropický ostrov.

A co rodina, u které jste bydlela?
Zpočátku jsem žila u svobodné matky se dvěma malými dětmi a tchyní. Obě byly vstřícné, ale když si matka našla přítele, ze mě se stala chůva. Tchyně byla věřící a já nejsem, i tak mě ale nutila chodit každou neděli do kostela. Bylo nepříjemné sedět tam a koukat, zatímco ostatní klečeli a modlili se.

Pompézní americké oslavy Vánoc se Tereze Doulíkové líbily. Zdroj: Archiv Terezy Doulíkové

Zkoušela jste to nějak řešit?
Snažila jsem se si s nimi promluvit, ale nebyly schopné pochopit můj problém. Nakonec jsem musela změnit rodinu. Během toho střídání jsem musela provizorně týden bydlet spolu s výměnnou studentkou z Číny u její hositelské rodiny. To byli pro změnu baptisti a žili uprostřed lesa. Ona měla zakázaný internet, telefon a musela každý den uklízet.

Když jste přešla do druhé rodiny, bylo to lepší?
Ano, mnohem. Také byli věřící, ale byli mnohem otevřenější. Měli navíc dceru stejně starou jako já. Matka té dívky nás dvě občas propašovala do nějakého klubu. Ta věková hranice 21 let se tam hodně hlídá. Navíc pořádali takové ty velké rodinné grilovačky, jaké znáte z filmů.

Během pobytu jste normálně studovala střední školu. V čem se liší jejich výukový systém do našeho?
Je to praktičtější. V některých předmětech se na každou hodinu píšou referáty nebo eseje. Například dějepis byl celý o skupinových projektech, což mně osobně vyhovovalo. Zvláštní mi ale přišlo jednání se studenty.

Jak to myslíte?
No, byla to obyčejná státní škola a i tak tam byl předepsaný dresscode. Dívky třeba nesměly nosit tílka. Zvláštní bylo, že odhalená ramena byla problém, výstřih už ne. A taky žabky byly zakázané. Jednou mě do nohy píchla vosa, tak jsem si vzala pantofle, protože do jiných bot jsem se nevešla. Musela jsem do kanceláře pro „povolenku“, kterou jsem pak všem profesorům ukazovala.

Studovala jste tam ve čtvrtém ročníku. Měla jste možnost udělat si maturitu?
Tehdy ne, musela bych tam zůstat další rok a skládat srovnávací zkoušky. To by pro mě asi nebyl problém, ale po těch zkušenostech s první rodinou a vůbec s Američany jsem se už tak měsíc před návratem nemohla dočkat, až dorazím zpátky do Čech.


Kateřina Horáková
Kateřina Horáková
Na Vyšší odborné škole publicistiky studuji zaměření Autorská žurnalistika a jsem ve 3. ročníku. Jednou bych ráda vedla kulturní nebo filmový server či magazín. Kromě psaní mám ráda filmy, dobré jídlo, víno, hudbu a fotografování.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.