Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Vhodnou výbavou do europarlamentu je mapa a kompas

REPORTÁŽ: O existenci Evropské unie by měl vědět každý, ale málokdo si umí představit, co se skutečně v jejím bruselském sídle děje. Přitom právě dění v Evropském parlamentu má zásadní vliv na všech sedmadvacet členských států. Díky výhře v soutěži Za svobodná média jsem na konci března měla možnost si v rámci press tripu, tedy novinářské cesty, společně s dalšími žurnalisty prohlédnout sídlo zákonodárců.

Stojím v deset hodin dopoledne před Evropským parlamentem a jsem překvapená, o jak rozhlehlý a složitý komplex jde. Skládá se hlavně z prosklených budov a není mi jasné, kde je jeho začátek a konec. Vyzvedává si mě proto asistentka, která pracuje pro politickou stranu Piráti a vede mě k bočnímu vchodu pro zaměstnance a návštěvníky. „Pracuji tady teprve od začátku roku, stále mě rozlehlost parlamentu překvapuje,“ říká. Dovede mě ke kontrole. Dostávám samolepku, kterou si dávám na viditelné místo a slouží mi podobně jako novinářská akreditace. Následně se ocitáme v ohromné chodbě, která svou rozlohou připomíná letištní halu. Dokonce je tu i podobné horko.

Novináři jsou v plném pracovním nasazení

Prohlídka budovy parlamentu začíná v jednacím sále. Nyní je však prázdný a působí bez lidí jako trajekt pro tisíc osob bez jediné živé nohy. Běžně zde totiž zasedá 705 europoslanců, Rada Evropské unie a Evropská komise. Poslanci jsou rozděleni do sedmi skupin podle politické příslušnosti. Přestože frakce spojují několik politických stran z různých členských států, je jich jen sedm. Kvůli tomuto složení vznikly například i skupiny středopravice a středolevice – do té patří i čeští Piráti. Je překvapující, že poslanci nesedí podle národností, ale podle politického smýšlení. Po levé straně proti pultu současné maltské předsedkyně Roberty Metsolaové sedává levice, na druhé straně zase konzervativní pravice.

Po prohlídce jednacího sálu se přesouváme do místnosti E1, která má být po zbytek dne naším zázemím. Systém číslování místností mi nedává smysl a po šesti minutách chůze už nejsem schopná určit, odkud jsme vyrazili. Hned po příchodu mezi sebou začnou novináři hlasitě diskutovat. Někteří jsou v plném pracovním nasazení. Odcházejí a zase se vracejí. Zuřivě si něco zapisují. Po chvíli do místnosti vstupují tři pirátští europoslanci – Marcel Kolaja, Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa. Česká republika bude od července na půlroku předsedat Radě EU, a proto politici nadšeně představují hlavní body, které chtějí během předsednictví řešit. Piráti považují za důležité bojovat s dezinformacemi, přechod Evropy na obnovitelné zdroje nebo digitální bezpečnost.

Předsedající země totiž určuje priority Rady EU a má silný vliv na unijní politiku. Když europoslanci skončí s představováním svých hlavních bodů na následující půlrok, je možnost individuálních rozhovorů. V místnosti je rušno, protože novináři opět nasadí pracovní tempo a každý chce mít politiky aspoň na chvíli pro sebe.

Když se probojuji k Marcelu Kolajovi, požádám ho, jestli by jednoduše vysvětlil, co se na půdě europarlamentu běžně děje. „Parlament se podílí na vytváření evropské legislativy. Tomu ovšem předchází dlouhý proces,“ vysvětluje. Říká, že poslanci po mnoha úpravách legislativu schvalují nebo docházejí ke kompromisu s Radou EU. Konečný text zákonů je pak klíčový pro členské státy a ovlivňuje je. „Doufám, že se časem dostaneme do bodu, kdy budeme vnímat dění v Evropské unii jako domácí politiku, protože většina legislativy pochází právě z EU,“ dodává Kolaja. 

Všechny cesty vedou do kantýny

V rámci návštěvy mám možnost se s poslanci i najíst. Jdeme tedy s celou skupinkou českých novinářů do jídelny na oběd. Do kantýny jednoduše trefíme, protože šipkami parlament nešetřil. Škoda, že podobně značené nejsou i další místnosti. Slyším směsici různých jazyků – francouzštinu, němčinu, angličtinu a také řeč, u které mohu jen tipovat. Víc překvapující, než změt´ jazyků, je však rozmanitost jídla. Čekala jsem švédský stůl nebo malé výdejové okénko jako ve školní jídelně. Místo toho chodím od pultu k pultu, které se prohýbají pod lákavými chody a nemůžu se rozhodnout, co ochutnám. Nakonec volím typické belgické jídlo – hranolky s rybou. Sedám si k jednomu z desítek stolů a během pěti minut se celá jídelna zaplňuje poslanci.

Po obědě máme čas projít si zbytek parlamentu. Nahlížíme do místností jednotlivých výborů a pokoje pro novináře, který je vybavený počítači z roku raz dva. Cestou do zadního křídla budovy mě zaujmou pítka na chodbách, ze kterých neteče obyčejná voda, ale sodovka. Jsou na každém rohu a jako malá zkouším, jestli opravdu ze všech poteče minerálka. Při této dětinské zábavě se ztrácím. Najdu zbytek skupiny u galerie, která je jinak liduprázdná. Od zastoupení Pirátů se dozvídáme, že má sloužit k duševní hygieně poslanců. Kromě galerie je po pracovních prostorách rozmístěno více než 500 výtvarných děl umělců z členských států. Práce europoslanců je určitě náročná, a proto nejspíš potřebují místo na odpočinek. Mám pozitivní zážitek z toho, že jsem lépe pochopila fungování europarlamentu a nahlédla do míst, kam se veřejnost běžně nedostane.


Marie-Klára Schwarzová
Marie-Klára Schwarzová
Jsem studentkou třetího ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky. Ráda kreslím, čtu mraky knih, koukám na komiksové filmy a sbírám kameny všeho druhu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.