Většinu soukromých médií v Ekvádoru kontroluje stát, říká tamní aktivista
Od roku 2007 je u moci prezident Rafael Correa. V úřadu měl původně strávit jen jedno čtyřleté volební období. Prosadil však změnu ústavy a do funkce byl zvolen již třikrát. Zasadil se také o vstup Ekvádoru do aliance jihoamerických zemí BOVA a uchopil vládu v zemi pevně do svých rukou. Kontroluje média i obchod a podporuje intenzivní těžbu ropy na území deštných pralesů. Značný profit generuje jejím prodejem Číně. Za získané peníze se prostřednictvím dávek snaží u obyvatel koupit podporu pro svůj režim.
Jaká je současná politická situace v Ekvádoru?
Prezident Rafael Correa během svého mandátu změnil ústavu a centralizoval moc do rukou svého úřadu. Snažil se ovládnout i média a justici. Osmdesát procent soukromých stanic a titulů je pod kontrolou vlády. Ačkoli jsou to soukromé společnosti, vlastníkem jejich akcií je stát. V roce 2010 byla přijata velmi přísná forma náhubkového zákona, která omezuje možnost svobodného projevu v zemi.
Vy jste spolu s přáteli pořádal pravidelné demonstrace. Proti čemu jste protestovali?
Chtěli jsme upozornit na stoupající moc prezidenta a také problematický mediální zákon Ley Mordaza, který umožňuje státní kontrolu nad obsahy médií. V září 2010 se ale náš mítink sešel s policejním povstáním v hlavním městě Ekvádoru Quitu. Pořádkové složky protestovaly proti omezení benefitů, které jim hrozilo na základě nové legislativy. Státem řízená televize o celé události informovala jako o pokusu svrhnout prezidenta, ačkoli to tak nebylo.
Vaše protestní skupina se vydala i do ekvádorských médií. Proč?
Chtěli jsme upozornit na jednostranné vyznění oficiálních zpráv. Proto jsme před budovou televize požadovali, aby nás nechali živě promluvit. Chtěli jsme lidem říct, co se doopravdy stalo. Na místě však došlo k tlačenici a rozbili jsme několik oken. Nakonec nás chvíli nechali vysílat, ale přenos záhy přerušili. Poté jsme odešli.
Proč váš vstup do vysílání souvisí s údajným pokusem o revoluci?
Prezident to celé považoval za spolčení několika skupin proti němu. My jsme prý měli za úkol zničit televizi. O týden později se rozjela vlna zatýkání proti všem v opozici. Pro mě si přijela zásahová jednotka až do kanceláře. Naštěstí jsem se schoval v druhém patře a oni mě nenašli. Poté jsem se musel dostat také z budovy, což bylo poměrně komplikované. Pomohli mi přátelé. Přijeli do garáží a pak jsme společně odjeli asi v osmi autech. Policisté tam tolik vozů neměli, tak nezvládli zastavit posledního řidiče z naší kolony, který odvážel mě.
Jak jste utekl ze země?
Z Ekvádoru jsem se dostal přes Kolumbii. Opět mi pomohli moji známí. Jeden z nich pracoval na hraničním přechodu a umožnil mi opustit vlast, i když se po mně sháněla policie.
Z jakého důvodu jste se rozhodl emigrovat zrovna do České republiky?
V minulosti jsem tu několik měsíců pobýval na dovolené a vaše země se mi velmi zalíbila. Proto jsem se rozhodl odjet sem. Češi jsou totiž Ekvádorcům a Latinoameričanům obecně nejpodobnější ze středoevropských národů. Nejste upjatí a zároveň máte výhodnou polohu v centru kontinentu. Máte také velmi dobrý přístup k ochraně lidských práv a dodržujete zákony. Navíc jsou zde mnohem příznivější podmínky pro podnikání než v Ekvádoru. Tam platí řada absurdních nařízení a na daních státu odevzdáte až 55%.
Plánoval jste zůstat v Česku natrvalo?
Původně jsem se tu chtěl skrýt, dokud se situace v mé vlasti neuklidní. Měl jsem platné vízum pro Českou republiku, které jsem si zařídil kvůli dovolené. Ale ukázalo se, že na mě prezident Rafael Correa asi hned tak nezapomene. Dokonce sem přijel velvyslanec Ekvádoru, který žádal moje vydání. Bylo jasné, že musím požádat o oficiální politický azyl.
Jak náročné bylo vyjednávání s úřady?
Zákony v Česku jsou velmi přísné, ale srozumitelné, to je výhoda oproti Ekvádoru. Musel jsme projít řadou rozhovorů. Bylo třeba vysvětlit, proč jsem tu a že se nejedná o ekonomickou, ale politickou migraci. Protože je Česko součástí řady mezinárodních paktů o ochraně lidských práv, azyl mi byl nakonec udělen.
