V íránském hostelu jsme byli za šedesát let první Evropané, vypráví cestovatel Michal Muška
V Íránu se podle cestovatelů nebylo čeho bát. „Chodili jsme po nocích v uličkách měst s foťákama na krku. Věděli jsme, že v Íránu jsou přísné tresty, zejména za ublížení turistovi,“ popisuje Michal Muška.
Mnoho Íránců podle něj využívá kontakt s turisty k tomu, aby načerpali informace o okolním světě nebo aby si procvičili angličtinu. Na ulicích je zastavovali sami od sebe. „Několik Íránců říkalo, že s turisty z Evropy mluví poprvé v životě,“ vzpomíná dobrodruh. „V jednom hostelu, kde jsme spali, jsme byli za šedesát let jeho fungování první Evropané, kteří se tam ubytovali,“ dodává.
Umět persky se vyplatilo
Cestu do Íránu začali Muška s Kalným plánovat půl roku dopředu. „Naučil jsem se základní fráze perštiny, také psát a číst arabskou abecedu,“ říká Michal Muška. „Íránci byli nadšení především z toho, že umím i číst a psát v jejich jazyce. Lidé tak byli milejší, ochotnější.“
Typickým příkladem místní pohostinnosti bylo setkání s taxikářem Nematoláhem. „Měl nás odvézt na autobusové nádraží. Nakonec nás vzal na oběd k sobě domů na vesnici. Dům byl zařízen dle jejich možností. Ať už zvenčí vypadal sebehůř, zevnitř byl velice čistý a vkusný,“ popisuje Muška. „K obědu jsme měli rýži se zeleninou. Po obědě došly děti koupit brambůrky. To podle výrazu v jejich očích vypadalo, jako kdyby slavily nějaký svátek,“ vypráví. K večeři měli kuře. „Nevím, jak často si rodina může maso dovolit. Její pohostinnost byla opravdu nevšední,“ dodává cestovatel.
Čtrnáctiletá tlumočnice
V Nematoláhově domě uměla anglicky jen čtrnáctiletá dívka, která fungovala jako tlumočnice mezi Čechy a íránskou rodinou. Tu zajímaly hlavně osobní životy cestovatelů. „Kamarád jim ukázal fotku své přítelkyně. Mít přítelkyni není v Íránu zvykem, a tak ji před rodinou raději nazval svou manželkou. Dědeček byl i tak velmi pohoršený, že Šimon cestuje se mnou a svou manželku nechal doma,“ vypráví Michal Muška.
Taxikář svolal celou rodinu, aby okamžik prožila s ním. „Svou devatenáctiletou dceru dokonce vytáhl z práce. Neuměla anglicky, tak se na nás zbytek dne jen dívala,“ směje se Muška.
Pohledy z Českých Budějovic
Stejně jako při svých předchozích cestách, i do Íránu vzali Muška s Kalným několik pohledů z Českých Budějovic, odkud pochází. „Pohledy jsme dávali Íráncům, u kterých jsme přespávali a vždy je persky podepsali svými jmény,“ říká Muška. „Pohled přijímali s vděkem ve tváři. Pak ho drželi, hladili rukou a starali se, aby ho třeba náhodou nepomačkali,“ dodává.
Michal Muška se do Íránu chce v nejbližší době vrátit. Další cestu zatím plánuje doma na pravém perském koberci a popíjí íránský čaj. Říká, že když se člověk na cestu do Íránu důkladně připraví, může být velmi příjemnou dovolenou.