V Alanyi se anglicky nedomluvíte na stadionu ani ve státní nemocnici
Už po příletu do Turecka si nemůže být člověk ničím jistý. S nošením roušek si místní vesměs těžkou hlavu nedělají, ale při vstupu na fotbalové utkání nestačí ostraze ani takzvaný evropský Covid Pas. Belgičan Hans Hancker (51), který do města přiletěl kvůli zápasu místního týmu Alanyaspor, předložil ochrance permanentku a certifikát o očkování. Dva svalnatí vyhazovači si dokument sice prohlédli, na stadion cizince ale nepustili. Hansovi lámanou angličtinou sdělili, že má špatný certifikát a dál už se s ním nikdo nebavil. „To tady vážně nikdo nerozumí anglicky?” povzdechl si Hancker nahlas. Po chvíli si uvědomil, že hádka s ostrahou nemá smysl a vrátil se do hotelu. S angličtinou nepochodíte třeba ani ve státní nemocnici. Personál má problém sdělit informaci, že si pro výsledek testů na covid-19 musíte osobně přijít.
Za paraglidový přelet utratíte spoustu peněz
Město naštěstí nabízí kromě fotbalu mnoho dalších aktivit. Přiletět paraglidem na Kleopatřinu pláž je opravdu nevídaný zážitek. Počáteční strach se rychle změní v pocit volnosti. Po přistání je však vystřídán zděšením a údivem. Obsluha po vás s příplatkem za fotky vyžaduje devadesát euro zhruba za čtvrthodinový let. Lepší je se na ceně domluvit předem.
To správné Turecko zažijete ovšem až na tržišti. Všudypřítomné smlouvání o každou liru a vůně exotických koření uspokojí každého, kdo má v sobě duši obchodníka. Z neustálého opakování základní fráze pro zjištění ceny dokáže člověka pořádně rozbolet hlava. Tyto potíže ovšem může způsobit i rouška, kterou máte na rozdíl od prodejců nasazenou.
Turci to mají rádi sladké
Turista by měl navštívit jednu z mnoha restaurací na řece Dim Cayi. Na místo vás doveze autobus, který jezdí každou hodinu z centra města. Respirátor bohužel v autobuse kromě turistů nikdo nenosí. Výjimkou není ani řidič.
Při příchodu do jedné z restaurací podél řeky si člověk připadá jako na pikniku. Čaj a spousta pokrmů na čerstvém vzduchu připomíná atmosféru parku. Obsluha je zákazníkům neustále k dispozici a během první hodiny je člověk schopný vyzkoušet vše, co v menu najde. Po jídle si zde lidé chodí zaplavat do chladné řeky.
Ochutnat v Turecku kebab je nutností. Maso se točí na tyči snad v každé restauraci. Pokud jste ovšem milovníkem dipů, odejdete od stánku smutný a hladový. V Alanyi si zakládají spíše na kvalitě masa, než na množství omáček. Turci také milují sladké. Kromě tradiční baklavy si zde dopřávají například Kabak Tatlisi z pečené dýně nebo turecký rýžový pudink Sűtlaç. Oběd ve vyhlášené restauraci stojí okolo padesáti lir, což je v přepočtu zhruba česká stokoruna.
Z triatlonu příště pěšky
Neobyčejný zážitek byl juniorský evropský šampionát v triatlonu. Po roční covidové pauze se město opět zaplnilo sportovci ze všech koutů starého kontinentu a 30. ročník mohl na konci září vypuknout. Po čtyři dny jsou uzavřeny velmi frekventované ulice, jejichž zablokování zásadně komplikuje provoz. „Pro Alanyi je šampionát velkou událostí, ale místním výrazně ztěžuje dopravní spojení,” posteskl si bývalý učitel tělocviku Kazim Alkan (70), kterému se jindy desetiminutová cesta domů protáhla na tři čtvrtě hodiny. Po ulicích tentokrát běhaly skupinky fanoušků v nasazených respirátorech. Bylo vidět, že opatření respektují. Největší podívanou bylo vítězství českého závodníka Jakuba Homoly. Ten v šestnácti letech porazil konkurenty a s nejlepším časem vyhrál finálový závod kategorie dorostenců.
Dovolená na konci sezony má v Turecku jednu velkou výhodu. Přes den je krásných 30 stupňů Celsia a město je pořád živé.
