Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Téma divokých psů v Bukurešti zpracoval český student jako jeden z prvních

Smečky toulavých psů, jejich zabíjení, denně pokousaní lidé - taková jsou všední témata hlavního města Rumunska, Bukurešti. Problematiku se rozhodl ve své bakalářské práci přímo z místa zpracovat český student Filip Ludvík. Jak sám v zemi zjistil, je jedním z prvních, kdo téma začal zpracovávat.

Četné smečky divokých psů jsou problémem ve většině oblastí jihovýchodní Evropy. Nejmarkantnější je ovšem tato potíž v Rumunsku. Výskyt zbloudilých psů se datuje už od devatenáctého století. „Když jsem si hledal historii této problematiky, narazil jsem na francouzské průvodce z té doby, kteří radí brát si na vycházky po Bukurešti hůl, protože hrozí nebezpečí pokousání psem,“ popisuje jeden ze svých poznatků hledání Filip Ludvík, který se věnuje jihovýchodoevropským studiím.

Počet toulavých psů dosahuje v zemi enormních čísel. Jenom v Bukurešti se jejich počet odhaduje na čtyřicet až šedesát tisíc.Takovému množství psů denně čelí dvoumilionové obyvatelstvo hlavního města. Potíž tkví hlavně v jejich agresivitě a v nebezpečí přenosu vztekliny. Denně je v Bukurešti napadeno 30 až 40 lidí, kteří jsou ošetřeni. Čísla mohou být ovšem i vyšší.

Množství psů rapidně narostlo také v polovině sedmdesátých let minulého století, kdy komunistický prezident Nicolae Ceauşescu nechal přebudovat hlavní město a začala takzvaná systematizace, tedy přesidlování menších vesnic do měst. Velkou část rodinných domů nahradily panelové budovy a sídliště. Lidé, kteří se museli přestěhovat z domů do bytů, tak často zanechali svá zvířata na uli

V terénu pomohly neziskovky

Se zdroji to student neměl jednoduché. „V knihovně mi řekli, že na toto téma žádné publikace neexistují a že se o problematiku pouličních psů zatím nikdo nezajímal, což mě dost překvapilo,“ vysvětluje Ludvík. Snažil se získat data od vládních institucí, které mají danou problematiku na starosti. To se mu tak z devadesáti procent nepodařilo, protože mu je úřady odmítly poskytnout nebo s ním vůbec nekomunikovaly. Obrátil se proto na nezisková sdružení. „Nějaké informace a čísla jsem získal alespoň od nevládních organizací, které se o opuštěná zvířata starají. Ovšem údaje jsem bral s rezervou, kvůli případné neobjektivnosti,“ líčí Ludvík.

I přes filtrování informací, které mu nevládní organizace poskytly, se nedají vyvrátit některá fakta. Například to, že se staly případy, kdy byli psi v Rumunsku usmrcování nehumánními způsoby, třeba cihlami. Studentovi to potvrdili někteří z dotázaných Rumunů. Kritizovanou skutečností je i nedostatek útulků, v celé Bukurešti se nachází jenom jeden, ten je však permanentně přeplněn.

Rumunská veřejnost nemá možnost se o aktuálním stavu a počtu psů dozvědět víc. A to i přesto, že se odchyty, čipování a sterilizace psů platí z peněz daňových poplatníků a z příspěvků Evropské unie. „Úřady nechtějí nic šířit. A na jejich webových stránkách se člověk mnoho nedozví,“ objasňuje student. Pár statistik, které jsou k sehnání, získal na stránkách zdravotního zařízení Institut Matei Balş, určeného k ošetřování občanů napadených divokými psy.

Odpovědi hledal na škole

Přínosné údaje a názory na situaci nabral student z dotazníku, který vytvořil, a z rozhovorů. Respondenty získal na vysoké škole, ve které celý semestr studoval v rámci programu Erasmus. „Před každou hodinou mi dal vyučující prostor, abych mohl představit svou práci a poprosit spolužáky o vyplnění dotazníku. K dnešnímu datu jich mám vyplněno přes sto, z čehož je tak šedesát procent studentů,“ vysvětluje Ludvík. Otázky v dotazníku stavěl tak, aby zjistil, jakým způsobem vnímají problematiku obyvatelé Bukurešti.

Výsledky byly zajímavé. „Řekl bych, že většina z dotázaných má k problematice takový dvojitý postoj. Respondenti vnímají, že jsou psi v Bukurešti problémem, a že představují nebezpečí. Přesto se celkem čtyřicet procent přiznalo, že zvířata na ulicích krmí,“ komentuje výsledky svého průzkumu Ludvík. Navíc polovina odpovídajících se setkala s agresivním psem a z té bylo třicet procent přímo napadeno, avšak většina z nich nevyhledala doktora. Nicméně převážná část hodnotí toulavé psy jako třetí nejvážnější problém v zemi. Na první a druhou příčku umístili obyvatelé dopravní kolony a špinavé ulice města.


Alžběta Šimková
Alžběta Šimková
Mám ráda kulturu, konkrétně divadlo, umění a klasický balet, který jsem sama řadu let tančila při Statní opeře. Zajímám se o lidská práva a ekologie. VOŠP studuji letos třetím rokem. V Generaci 20 působím jako redaktorka.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.