Sýrie vstupuje do sedmého roku války. Světlo na konci tunelu v podobě příměří je stále v nedohlednu
Letos v Sýrii začíná sedmý rok války. Od roku 2011 na jedné straně stojí povstalci, na druhé prezident Bašár Asad. Postupně se však do bojů přidali ještě Kurdové a takzvaný Islámský stát. „U nás už ani nevíte, kdo je s kým a kdo proti komu,“ komentoval situaci před rokem syrský uprchlík žijící v jordánském táboře pro televizi DVTV. Zubožená země vydala podle OSN roku 2016 téměř pět milionů uprchlíků, tedy zhruba desetkrát více než čtyři roky předtím. V celém konfliktu totiž nejvíc trpí civilisté. Osmdesát procent obyvatel Sýrie je zasaženo chudobou. Syrská organizace pro lidská práva v roce 2016 uvedla, že z celkového množství zhruba 300 000 zemřelých ve válce bylo 86 600 civilistů, z nich asi 15 000 dětí. Generace20 přináší shrnutí syrského konfliktu, který rapidně přispěl k migrační vlně.
2011
Demonstrace proti diktátorskému režimu syrského prezidenta Bašára Asada začaly v březnu. Lidé požadovali propuštění politických vězňů a odstoupení prezidenta. Tamní státní ozbrojené složky začaly do demonstrantů střílet ve městě Deraá. Namířily na poklidný pochod, jenž vyzýval k propuštění školáků, kteří popsali zeď texty o politické svobodě. Nepokoje se rozšířily do dalších měst včetně hlavního, Damašku. Někteří demonstranti začali střelbu opětovat a z řad povstalců vznikla v červnu takzvaná Svobodná syrská armáda. Nepokoje se změnily v občanskou válku. V srpnu se k situaci poprvé vyjádřil tehdejší americký prezident Barack Obama a vyzval Bašára Asada, aby odstoupil z funkce.
2012
V lednu se z teroristické sítě Al-Káida vytvořila nová skupina s názvem An-Nusra, která dodnes bojuje proti Asadovi a má za cíl vytvořit islámský stát spravovaný podle práva šaría. Do bojů se připojili také Kurdové, kteří si chtějí vydobýt autonomii na Asadově režimu. Rusko a Čína opětovně vetovali v Radě bezpečnosti OSN rezoluci, která měla vyzvat Asada k odstoupení z funkce. „Rusko a Čína se postavily na špatnou stranu dějin,“ řekl tehdy mluvčí Bílého domu. Situaci se snažila vyřešit i Liga arabských států ve spojení s OSN. Vytvořili speciální funkci vyslance pro Sýrii, který sestavil mírový plán, jenž v zemi na chvíli zajistil příměří. Po pár týdnech se však v Sýrii opět ozývala střelba. V květnu provládní milice svrhla dělostřelecké granáty na město Húlá a začala vyvražďovat tamní obyvatele. Boje se rozjely znovu naplno. Na podzim uvedla agentura Reuters, že Írán posílá přes Irák Asadovým přívržencům zbraně.
2013
Na začátku roku se začaly objevovat nepotvrzené informace o užití chemických zbraní v syrském konfliktu. Když dohady poté potvrdil Obama, prohlásil, že se jedná o obrat v přístupu k řešení syrské krize. V dubnu americká vláda vydala nařízení, díky kterému začala CIA cvičit a vyzbrojovat syrské povstalce. O měsíc později libanonská militantní organizace Hizballáh oznámila, že posílá tisíce svých válečníků do Sýrie na podporu Asada. V srpnu byly použity chemické zbraně proti civilistům, konkrétně plyn sarin na východních předměstích hlavního města Damašku. USA označily za viníka syrský režim. „Je v zájmu bezpečnostní politiky USA, abychom proti Asadovu režimu odpověděli přesně mířeným vojenským zásahem,“ komentoval situaci v září Obama. Spojené státy zvažovaly vojenskou akci proti Sýrii, Rusko a Čína ji však v Radě bezpečnosti OSN očekávaně nepodpořili. Bez jejich souhlasu by byl vojenský zásah bez mandátu OSN. Obama chtěl o akci nechat hlasovat americký Kongres, Rusko však přišlo s novým návrhem – pokud by Asad přiznal, že chemické zbraně vlastní, a umožnil jejich likvidaci, zásah se nebude konat. Syrský prezident nakonec potvrdil, že chemické zbraně má, a slíbil je zlikvidovat. Zhruba o rok později potvrdila jejich zničení mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní.
2014
Do války v Sýrii vstupuje další činitel. Od Al-Káidy se odtrhla část její irácké pobočky a překročila hranice do Sýrie. Členové zabrali část území jak v Iráku, tak v Sýrii a vyhlásili zde samozvaný Islámský stát, který však žádná jiná země na světě neuznává. Toto území prohlásili za chalífát, tedy stát, který má mít náboženskou autoritu nad všemi muslimy. Cílem Islámského státu je obnovit chalífát na všech územích, která někdy byla pod muslimskou nadvládou. V syrské válce začala tato teroristická organizace útočit na povstalce a Kurdy. USA upustily od vojenského zásahu na prezidenta Asada a začaly se soustředit na boj proti Islámskému státu. I přesto, že OSN doposud potvrdila, že z 27 masových vražd během syrské války jich má Asad na svědomí 17.
2015
Turecko začalo bombardovat Kurdy, a to i přesto, že ti bojují proti Islámskému státu. Kurdové teroristy totiž vytlačili po čtyřech měsících bojů z území Ajn al-Arab ležící na syrské hranici s Tureckem. V dubnu se potopila loď s 800 uprchlíky plujícími z Lýbie, což bývá označováno jako jeden z prvních milníků uprchlické krize. K ní značně přispěla právě i syrská válka. Německá vláda v srpnu oznámila, že udělí azyl všem syrským uprchlíkům bez rozdílu. V květnu obsadil Islámský stát historické město Palmýra ve střední Sýrii a zničil zde mnoho antických památek pod ochranou světového dědictví UNESCO. Americký list The Wall Street Journal přišel s podezřením, že Asadův režim před inspekcemi utajil nervový plyn a nadále pracuje na vývoji chemických zbraní. V září se do syrských bojů přímo zapojilo Rusko, které stojí na straně Asada, a začalo ostřelovat Islámský stát. Americký senátor John McCain vyjádřil obavu, že by se konflikt mohl strhnout v zástupnou válku mezi USA a Ruskem. Každý z těchto dvou velkých zahraničních hráčů totiž podporuje jinou stranu bojů – USA se snaží pomoci povstalcům, Rusko Asadovu režimu.
2016
Syrské vládní jednotky za ruské podpory dobyly Palmýru od Islámského státu, ten však město získal na konci roku zpět. Organizace An-Nusra přetrhala všechny vazby se svou mateřskou sítí Al-Kaida a změnila si jméno na „Fronta dobytí Sýrie“. Vůdce skupiny to zdůvodnil tím, že spojení s Al-Kaidou dávalo zahraničním armádám záminky k útokům na syrské povstalce. Mezinárodní organizace pro migraci uveřejnila zprávu, podle které přišlo za první rok migrační krize do Evropy zhruba 1,3 milionu lidí. Polovinu z toho tvořili Syřané. V srpnu přišli do Sýrie turečtí vojáci, aby pomohli povstalcům vytlačit z hranic Kurdy a Islámský stát. Největší syrské město Aleppo, ve kterém se vedly boje od roku 2012 a útoky zde byly často směřovány na nemocnice plné civilistů, vybojovali zpět od povstalců příznivci Asada za podpory Ruska a Íránu.
2017
Na začátku roku se město Palmýra opět dostalo do rukou syrské vlády. V Kazachstánu proběhla jednání mezi stranami Asada a syrských povstalců o příměří. Když situace začínala vypadat, že by se válka mohla schylovat ke konci, v provincii Idlib došlo k chemickým útokům, při nichž zemřely stovky lidí. Zatím se neví, kdo za tragédií stojí. USA však v reakci na událost nařídily útok na syrskou leteckou základnu Šajrát. „Musíme ukončit masakr a krveprolití v Sýrii,“ vysvětlil své rozhodnutí prezident USA Donald Trump.
Řešení situace jednoho z nejkrvavějších konfliktů 21. století prozatím nikdo nemá. A není vůbec jisté, zda nějaké řešení vlastně vůbec existuje. Po čtyřech letech války v Sýrii, v roce 2015, řekl pro Českou televizi v souvislosti se syrskou krizí politický analytik Fayez Diwari: „Pokud se mě zeptáte, jestli vidím světlo na konci tunelu, tak vám řeknu, že žádné takové světlo zatím nevidím.“ Slova, která tehdy analytik pronesl, jsou bohužel stále aktuální. Světlo na konci tunelu v podobě příměří totiž není v Sýrii ani po dlouhých šesti letech války.
