Svou práci nedělám proto, abych se dostal do nebe, říká americký misionář žijící v Česku
Slovo „misionář“ vyvolává podle Christophera Haynese (46) v Češích nedůvěru. Domnívá se, že tuto práci často spojují například se svědky Jehovovými. „Svou práci nedělám proto, abych se dostal do nebe nebo si mohl vyplnit statistiku, kolik lidí jsem přivedl ke Kristu nebo kolika lidem jsem pomohl, ale protože chci vidět, jak Ježíš proměňuje konkrétní životy,“ vysvětluje Haynes svou motivaci k práci v Česku. Zde se snaží lidi, kterým říká o Bohu, opravdu poznat. „Nevidím velký smysl v rozdávání letáků cizím lidem, aby na základě nich přijali Ježíše Krista, protože ve většině případů na ně setkání na ulici nepůsobí důvěryhodně,“ říká pastor. Sám Haynes totiž nemá rád, když ho na ulici někdo cizí zastaví a něco mu nabízí.
Církev, kde působí, čítá zhruba 150 členů, ale s lidmi, kteří chodí pravidelně, se zná. V týdnu pak vyučuje v několika menších skupinkách, kam dochází jak Češi, tak i cizinci. „Moje služba není exkluzivně zaměřená jen na jednu národnost. Například v církvi máme dost místních, kteří si vzali lidi, pocházející ze zahraničí, a proto chodí do anglicky mluvícího společenství,“ popisuje složení svého sboru Haynes. Výhradně s místními se setkává jen na půdě Evangelického teologického semináře, kde působí od září jako učitel angličtiny. „Američan, který tam učil přede mnou, odjel zpět do Států a požádal mě, abych učil místo něj,“ popisuje Haynes, jak se k práci dostal.
Vysokoškoláci studují Bibli
V rámci své služby vede například studium Bible pro vysokoškoláky, kteří jsou většinou z humanitních oborů jako například práva, mezinárodní vztahy a jiné. Schází se jich okolo osmi a chodí sem spíše křest´ané. Pravidelně se k nim ale přidávají i lidé, kteří v Boha nevěří. Této platformy si Haynes cení právě kvůli tomu, že nabízí prostor pro osobnější hovory než kazatelna. „Tato věková skupina je mi blízká, protože já jsem si v jejich věku často musel odpovědi na otázky ohledně smyslu života a křest´anských postojů hledat sám,“ vysvětluje Haynes důvod, proč se se studenty každý týden rád setkává a „knihu knih“ jim pomáhá zasadit do kontextu.
S mnohými studenty, navštěvujícími skupinku tráví čas i mimo pravidelná setkání. Občas s nimi ve volném čase zajde například do kina. Takovéto akce jsou dle jeho mínění dobré, protože budují vztahy jak ve skupině, tak i mezi ním a studenty. Diskuse pak vypadá jinak, než kdyby se bavil s neznámými lidmi. Češi pak z tohoto času těží i to, že si neustále procvičují angličtinu. I přesto, že sám Haynes dvakrát týdně absolvuje hodiny češtiny, je pro obě strany snazší vést konverzaci v jeho rodném jazyce.
Jeho zálibou jsou cizí jazyky
Výuku češtiny nebere Haynes jen jako povinost, ale opravdu si ji užívá. Mezi jeho záliby totiž patří cizí jazyky. Ve volném čase navštěvuje kurz staroegyptštiny na Univerzitě Karlově a nárazově učí intenzivní kurzy novozákonní řečtiny a angličtiny na škole v Amsterdamu, kde dříve studoval. Dle svých slov si Haynes velmi užívá akademické prostředí, navíc si rád porovnává originální biblické texty a jejich různé verze. „Občas se stane, že některé překlady plně neobsáhnou původní myšlenku autora,“ vysvětluje. Sám si však uvědomuje, že důležitější než veškeré tyto teoretické znalosti o náboženství, je praktický dopad víry na život jednotlivce.
Haynes původně v České republice neplánoval zůstat. Přijel sem, aby získal certifikát „Teaching English as a Foreign Language“, který ho opravňuje učit angličtinu nerodilé mluvčí. Ten potřeboval kvůli krátkodobému výjezdu do Nikaragui, kde učil angličtinu a sdílel svou víru. V té době se v Praze setkal spastorem Prague Christian Fellowship. Vedoucí tohoto společenství požádal Haynese, aby se do Prahy přestěhoval. Tato církev i náplň práce se mu zamlouvaly, a tak se po dokončení studií ve svých 43 letech přestěhoval do Česka a od roku 2014 zde působí jako pomocný pastor. Jeho plánem je zůstat zde už navždy, ale jak sám říká: „Do kamene to vytesané není.“
