Švédský učitel: V Česku zažívám jedno z největších dobrodružství svého života
Pracoval jste ve Švédsku jako novinář. Do jakých rubrik jste psal?
Když jsem začínal, psal jsem jen o hudbě a filmech. Ale postupně jsem prošel všemi možnými rubrikami. Jen ne sportem, tomu vůbec nerozumím. Pracoval jsem jak v ranních novinách, ty jsou seriózní, tak i ve večerních, například v Aftonbladet. Ty jsou bulvárnější.
Je bulvár ve Švédsku populární?
Myslím, že je. Třeba bulvární večerník Expressen je druhým nejprodávanějším deníkem. Má náklad asi 260 tisíc kusů. Nejprodávanější seriózní noviny mají jen o dvacet tisíc více. Ale na druhou stranu to každým rokem klesá. Máme internet a také deník Metro, což je dokonce švédský „výmysl“. Lidé nebudou platit za něco, co si přečtou jinde zdarma. Vím, že taková situace není jenom ve Švédsku. Redakce snižují náklady a propouštějí novináře. To je i můj případ. O práci jsem takto přišel zhruba před třemi roky.
Hledal jste si místo v jiné redakci?
Nehledal. Říkal jsem si, že bych měl zkusit něco jiného. Novinařinu jsem dělal dvacet pět let. To je dost a stačilo mi to. Psaní jsem miloval, bavilo mě. Ale po tolika letech se z toho stala rutina. Navíc přichází noví a mladší novináři. Začal jsem tedy učit imigranty švédštinu.
Proč jste začal zrovna učit?
Když jsem byl novinářem, občas jsem měl na školách přednášky o médiích a bavilo mě to. Tak jsem si udělal certifikát, abych mohl učit imigranty švédsky. Slyšel jsem, že je to zajímavé a také bylo. Ve třídě jsem měl třeba třicet lidí a každý byl z jiné země – z Afgánistánu, Indie či Polska. Navíc ve věkovém rozmezí dvacet až pětašedesát let. Takový divoký mix.
Jak vás napadlo odjet pracovat za hranice?
Přemýšlel jsem, jestli budu už do důchodu učit imigranty a uvědomil jsem si, že já sám jsem vlastně nikdy za hranicemi nepracoval. Nejdříve jsem chtěl jet do Ruska, protože jsem takový rusofil a navíc mám i ženu původem odtamtud. Při pročítání inzerátů s nabídkami prací jsem ale náhodou narazil na to, že v Česku na Karlově univerzitě shání učitele švédštiny. Tak jsem o místo zažádal a dostal ho.
Líbí se vám v České republice?
Zatím tu nejsem moc dlouho, takže se teprve snažím porozumět vašim rutinám a systému na univerzitě. Zvykám si na českou kulturu. Prvních pár dní jsem byl hodně nervózní z jiného prostředí. Je to ale jedno z největších dobrodružství v mém životě. Praha je nádherné město a já doufám, že se brzy podívám i do jiných částí republiky.
Chcete se naučit česky?
Ve švédské organizaci, která mi vše pomohla zařídit, mi řekli, že mě budou v Česku nabídnuty kurzy jazyka zdarma. Ale zatím se tak bohužel nestalo. Chtěl bych se naučit alespoň trochu. Je ale dobré, že skoro každý, s kým jse se setkal, uměl anglicky. Takže se dorozumím i bez češtiny.
Napadlo vás, že byste se zde usadil na delší dobu?
Ani ne. Chci se vrátit zpět do Švédska, mám tam rodinu. Jsem tady pouze na dva semestry.
Vaší rodině nevadilo, že na rok odjedete do jiné země?
Se svou ženou jsme se potkali před pěti lety a teprve dva roky bydlíme spolu. Takže na sebe nejsme ještě tolik zvyklí. A ona ví, že jsem potřeboval změnu prostředí. Nebránila mi v mém rozhodnutí. Navíc za mnou přijede do Česka na Vánoce. A já do Švédska pojedu, až bude zkouškové období a nebudu vyučovat. Takže to odloučení není tak hrozné.
Stýská se vám po něčem z vaší rodné země?
Po technické vybavenosti. Tady mi to trochu připomíná dobu kamennou. U nás jsou všude xeroxy, můžu na nich skenovat, tisknout barevně a na obě strany. To, co je tady na škole, tiskne pouze černobíle a pořád to nejde. Ale nechci si stěžovat. To je jen to, co mi tu chybí.
