Studentka VOŠP o práci v Americe: Kvůli nákladům jsem použila i peníze na školné
Jednou z nejhezčích oblastí rozlehlého státu Montana, který sousedí s Kanadou, je národní park Glacier. Gabriela Davídková byla na brigádě v obchodě u jednoho z turistických vstupů do tohoto parku, kde pracovala v prodejně na benzínové pumpě.
Proč jste si vybrala právě Montanu?
Brigádu nám hledala agentura Student Agency. Určily jsme si s kamarádkou nějaké podmínky, které ta pracovní pozice měla splňovat. Vedle stravování a ubytování přímo v místě to byla i možnost pracovat jen dva měsíce, což nebývá obvyklé. Standardně jsou brigády na tři a více měsíců. Z možností poté vypadla právě Montana, kde jsem pracovala v obchodě s čerpací stanicí v osadě St. Mary.
Jak probíhalo přijímací řízení?
Do Prahy za námi přijel Američan z personálního oddělení, který se nás a dalších šesti lidí ptal, co od brigády čekáme, jaké máme zkušenosti, co budeme dělat ve volném čase a podobně. Všechny nás přijali, takže jsme pak na místě alespoň znali několik lidí, s nimiž jsme se společně rozkoukávali.
Dokázala jste si prací vydělat na letenku a úvodní vklad do cesty?
Původní vklad padesáti tisíc, v němž byl zahrnut poplatek agentuře, letenky a náklady spojené s cestou se mi nevrátil. Nepsané pravidlo říká, že na splacení všech nákladů by se mělo pracovat minimálně tři měsíce. Taková doba ale nebyla vzhledem ke studijním povinnostem a touze cestovat možná.
Celou výplatu z brigády jste tedy využila na cestování po USA?
Přesně tak. Z dvouměsíční výplaty jsem pokryla své patnáctidenní cestování po státech, které následovalo po skončení brigády. Samozřejmě by bylo fajn si třeba i nějaké peníze přivést s sebou domů. Kvůli vysokému vkladu jsem totiž byla nucena sáhnout i na peníze určené na školné. Splácím tedy dluh. Věřím, že si příště zvládnu splatit i vklad a vrátím se bez dluhů.
Takže se chcete do Montany vrátit?
Plánuji letět už za rok. Absolutoria mám ve škole v červnu, hned poté bych ráda jela. Už teď vím, že tam bude několik lidí, se kterými jsem se potkala i letos. Máme na sebe kontakty, často si voláme a už jsme se domluvili, že se v roce 2015 zase v St. Mary sejdeme.
Přemýšlela jste nad cestou bez pomoci agentury?
Přemýšlela. Je to cesta, kterou bych se chtěla napodruhé vydat. Napsala bych určitě přímo do St. Mary, kde jsem byla letos, a věřím, že by mi práci dali i bez agentury. Jediné, čeho se bojím, je udělení víza, které zajišt´uje agentura hromadně. Právě při vydávání víza se úředníci ptají na důvod cesty a chtějí i pracovní smlouvu. Tyto věci bych si musela vyřešit svépomocí. Minimálně hledání práce ale zvládnu sama, což znamená ušetřených asi deset tisíc korun.
Brigádu v zahraničí jste ale neměla poprvé…
Ano, byla jsem o rok dříve na Mallorce, kde jsem pracovala jako pokojská v hotelu. Ta práce byla ale velmi náročná.
Práce na severozápadě USA splnila vaše očekávání?
Po zkušenosti z Mallorky jsem si řekla, že už nikdy nebudu od žádné zahraniční brigády nic čekat. Do Spojených států jsem se těšila a jela tam s vědomím toho, že budu dva měsíce pracovat odtržená od civilizace. Nevěděla jsem třeba, zda bude na místě internet. Byla to pustina a nejbližší město bylo vzdáleno asi tři hodiny jízdy autem. Ale právě tato izolace pomohla stmelit kolektiv lidí, který byl v St. Mary, a vznikala velmi dobrá přátelství. Po těch dvou měsících pak bylo loučení o dost těžší, než jsem si myslela.
A jak vám pomohla brigáda se zdokonalením angličtiny?
Do USA jsem odjížděla s tím, že jsem anglicky rozuměla a chtěla se na místě hlavně rozmluvit. Tvrdě jsem narazila na svou slabší slovní zásobu. Později jsem ale nachytala i potřebná slovíčka a dnes již zvládám komunikaci o dost lépe. I tak se mi občas stane, že některou věc musím „okecat“, jelikož zrovna daný výraz neznám.
