Studenti se na Erasmu ve Francii nebojí. Stávky žlutých vest je od pobytu neodrazují
Cesta, která by normálně trvala přes hodinu po dálnici, náhle zabrala kvůli stávkám čtyři hodiny kostrbaté jízdy po okresních silnicích. „Stávky začaly v sobotu 17. listopadu velkou blokádou silnic a dálnic. Mohu potvrdit, že to příjemné nebylo, protože jsem tu zrovna měl návštěvu z Prahy a měli jsme půjčené auto,“ vypráví student pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (UK) Pavel Šíp (23), který je teď na Erasmu ve městě Amiens. Velkým tématem ve Francii je totiž hnutí žlutých vest, které protestuje od listopadu 2018 proti rostoucím cenám pohonným hmot a zdražujícím se životním nákladům. K demonstrantům se nyní přidali i radikálové, kteří požadují mimo jiné odstoupení prezidenta Emmanuela Macrona.
Protesty jako každodenní rutina
I když se hnutí žlutých vest přeci jen zvyklostem vymyká, ve Francii jsou stávky poměrně běžná věc. Život zahraničních studentů ovlivňují nejčastěji dopravními komplikacemi. „Francouzi jsou národ, který pořád stávkuje. Za tu dobu, co jsem byla v Rennes, což je malé město, jich tam bylo mnohem víc než v celé Praze za celý rok. Často se mi stávalo, že měl školní autobus zpoždění, protože byla někde nějaká stávka,“ vzpomíná studentka VŠE Kateřina Cagalová (24).
Mediální obraz Francie působí ale mnohem nebezpečněji než jak vypadá skutečnost přímo na místě. Studenty na Erasmu stávky neodrazují a v zemi se nebojí. „Na žluté vesty se přilepili všichni radikálové, kteří chtějí vše ničit a zapalovat, proto to na začátku vypadalo trochu děsivě. Teď jsou demonstrace kontrolované a chodí na ně čím dál méně lidí,“ líčí Šíp a dodává, že místní jsou protesty spíše otrávení. Ti, kteří znají situaci ve Francii pouze z televize, ale strach přiznávají. „Nevím, jaká je tam situace nyní. Občas ale sleduji dění na internetu a do Francie bych se bála. Vím, že se podobné situace mohou stát i jinde, ale je to menší pravděpodobnost,“ říká studentka Univerzity Karlovy Lenka Peprníková (21).
Národnostní rozdíly na školách
Kromě demonstrací čeští studenti potýkají sledují i další problémy. Jedním z nich jsou rasistické předsudky. „Francie je podle mě obecně bezpečná, jezdím tam ráda. Mezi studenty se ale víc než stávky dlouhodobě řeší rozličnost kultur,“ říká Cagalová. Ona sama přitom setkávání s lidmi z jiných zemích vnímá pozitivně. Na hodinách opakovaně spolupracuje vnárodnostně namixovaných týmech a dokonce studenti mají i speciální prezentace, aby se dozvěděli o zvycích a tradicích jiných kultur. „Co mě tady opravdu netěší je vlna antisemitismu. Myslím, že už se o tom mluvilo i ve zprávách v Česku. V kuchyňce na koleji máme mapu světa se všemi vlajkami a někdo jich pár vystříhal. Mimo Rusko a KLDR je vystřižená taky vlajka Izraele,“ líčí Šíp. Souhlasí ale, že se univerzita snaží předsudky odstranit a na hodinách se o rozdílnosti kultur také učí.
