Skotské skrblíky v Edinburghu nenajdete. Naopak díky místním můžete ušetřit i několik liber
Skotům v Edinburghu musí růst vlasy snad daleko rychleji, než ostatním lidem na světě. Jak jinak si vysvětlit všudypřítomná kadeřnictví na každém rohu? Nejlépe si této kuriozity člověk všimne, když hledá příhodný podnik, kde by se najedl. „Tady za rohem je dobrý kebab, tak půjdeme tam,“ říká mi má kamarádka Berenika Jurková (21), která v hlavním městě Skotska bydlí a druhým rokem zde studuje univerzitu. Místo občerstvení na nás ale čekal nápis u vchodu ZAVŘENO. Rychlé občerstvení nahradí v brzké době kadeřnictví, nečekaně… Zvláštní však je, že většinou bývají poloprázdná. „Takhle to tady v kadeřnictvích vypadá pořád. Těžko říct, kde berou podniky finance na nájem prostor,“ konstatuje kamarádka Berenika.
Krásné architektonické stavby se nacházejí v Edinburghu na každém kroku. Zdroj: Tereza Pořízková
Po delším hledání jsme kebab našly jinde, v zapadlé, ale hezké uličce. Typické jídlo Velké Británie fish and chips nás nelákalo, člověk si jeho vůni (a po určité době pak už jen smrad) užil na každém kroku i tak. Z obsluhy v pohostinstvích jsem ale byla příjemně překvapena. A to nejen v tomto podniku. V Edinburghu je zřejmě zvykem být milý na zákazníky a povídat si s nimi o běžných věcech jako odkud jsou, jestli studují či pracují a co mají během návštěvy Skotska ještě v plánu. „Tu poslední libru nehledejte, to nechte tak,“ vyhrkla na mě prodavačka u stánku s rychlým občerstvením, když jsem chtěla zaplatit za jídlo. Trochu překvapení, protože se o Skotech říká, že jsou skrblíci a na peníze si dávají pozor. Mně se to ale nepotvrdilo, naopak – několik liber mi ušetřili i v jiných podnicích.
Šortky se tu neunosí
Zahanbit se nenechal ani řidič autobusu, když jsem potřebovala popojet několik stanic k hlavní nákupní třídě Princes Street. Jedna z nevýhod v místní autobusové dopravě totiž je, že člověk musí mít peníze přesně. Řidiči zpět libry nevrací. Cesta po městě měla stát necelé dvě libry, což je v přepočtu kolem 60 Kč. Pokud máte pět liber jako jsem měla já, máte smůlu. Musíte počítat, že o ně přijdete. „Běžte slečno, to je dobrý,“ říká mi dlouholetý místní řidič autobusů Scott Carey (51). Trochu překvapeně na něj zírám, ale s potěšením přijímám. „Jaký jste měla den? Jste zdejší? Jezdím tady už dobrých pětadvacet let,“ rozpovídal se během jízdy Carey a na mou otázku, zda lidem odpouští peníze často, odpovídá s úsměvem, že ano: „Co bych z toho měl, kdybych jen kvůli tomuhle systému nechal lidi venku? Já to neřeším a mnoho mých kolegů také ne.“
Na kopci Calton Hill se nachází známý památník Dugald Stewart Monument. Zdroj: Tereza Pořízková
Nemůžu se tak zbavit dojmu, že v České republice bych takový přístup hledala možná jen stěží. Zato je v Česku v tomto období ale hezčí počasí „Na co máš ty šortky,“ ptá se mě kamarádka, když vidí obsah mého kufru. „Tady jsme rádi, když je 20 stupňů a moc nefouká,“ sděluje mi. Po této informaci mé obrovské nadšení z tohoto místa trošku opadlo.Britské počasí bych po celý rok asi nesnesla a nyní je mi už jasné, proč je má kamarádka bílá jako stěna. Tady se člověk jen tak neopálí.
Vystavující se tuleni
Jestli má ale Edinburgh ještě nějaké přednosti, kromě vlídnosti místních, jsou to nádherné památky. Turistickým lákadlem je především starobylý hrad, vystavěný na 135 metrů vysoké skále, z níž je obrovský výhled na celé městečko s půl milionem obyvatel. Hrad ukrývá jedny z nejstarších korunovačních klenotů. Příroda s typickými skalami, močály a vysokou trávou se skrývá o 2,5 kilometru dál v parku zvaném Holyrood. „Holky, stojí za to vylézt až na Artur’s seat – vrchol parku, který se tyčí ve 251 metrech. Je tam nejhezčí výhled,“ upozornila nás kolemjdoucí. A měla pravdu. Za zády má turista
Tuleni se nedaleko mostu Forth Road Bridge sluní i na bojkách. Zdroj: Tereza Pořízková
překrásnou přírodu a pod ním se rozprostře celé historické centrum. Dohlédnout lze i na kopec, který se nachází naproti s názvem Calton Hill. Tam lze vidět třeba nedokončený řecký pantheon, observatoř či z fotografií nejznámější památník Dugald Stewart Monument. Z trochu jiného soudku než klasické památky je Forth Road Bridge – zářivě červený velký most, který lze zahlédnout již z letadla, když přelétá přes záliv Firth of Forth, těsně před přistáním. Co ale z letadla člověk neuvidí, jsou tuleni vyhřívající se na ostrůvcích v tomto zálivu. Když si za 13 liber, což je v přepočtu cca 370 Kč, návštěvník koupí plavbu po zálivu s výhledem na historický červený most, kolem tuleňů pojede jistě. Je jich tu mnoho a před lidmi se nestydí, naopak.
Červený most Forth Road Bridge je dominantou Edinburského pobřeží. Zdroj: Tereza Pořízková
Kromě tuleňů se ale rádi předvádí i ptáci, kteří však návštěvníky v oblibě příliš nemají. „Místní chráněné ptactvo občas nemá nejlepší duševní rozpoložení, někdy bývá agresivní,“ zní z reproduktoru, ze kterého se na lodi pouští výklad. „No jo, hlavně sem nejezděte na jaře. To ty mrchy hnízdí, už nás i napadli,“ vypráví na lodi jiným turistům se smíchem postarší pán. V srpnu s nimi ale naštěstí žádný problém nebyl, plavbu přes záliv si tak člověk mohl bez problémů užít. Ačkoliv právě na lodi turista střídání počasí pocítí nejvíce. Vítr, sluníčko i chvilkové mrholení, ale i to ke Skotsku neodmyslitelně patří.
