Sebeupalování není součástí naší kultury, říká tibetský exilový poslanec
Od roku 2009 se upálilo již přes sto čtyřicet Tibet´anů. V rámci patnáctého ročníku Festivalu ProTibet přijel do Česka také mnich a poslanec tibetské exilové vlády Thubten Wangchen. Pořadatelé uspořádali s poslancem v Ostravě besedu, na které vyjádřil svůj postoj nejenom k sebeupalování, ale i k čínské okupaci. „Dalajlama i já jsme několikrát prosili lidi, aby s tím upalováním přestali. Ale jsou to oni kdo chtějí vyslat tímto způsobem poselství světu a ukázat jak strašně ve své zemi trpí,“ řekl Wangchen.
Média o sebeupalování již delší dobu veřejnost neinformovala. Posledními obět´mi tibetských protestů se však tento rok stali šesnáctiletý student Dorjee Tsering žijící v Indii a osmnáctiletý tibetský mnich Kalsang Wangdu. Wangchen však upozornil, že sebeupalování není součástí tibetské kultury. „Lidé nevidí jinou možnost, jak uvědomit o situaci světové společenství, které mlčí,“ vysvětlil a zároveň popsal, jak moc Tibet´ané pod čínskou nadvládou trpí. „Žijí v neustálém strachu a podezření, všude se to hemží tajnou policií v civilu, která je může bez důvodu zavřít. Všude jsou kamery. Když má někdo u sebe obrázek dalajlamy, už je to nelegální.“
Je to už padesát sedm let co Čína zabrala tibetské území. Ta sice neustále tvrdí, že země byla její součástí odjakživa, to však Tibet´ané vyvrací. „Byli jsme nezávislou a svobodnou zemí, která dnes již není na mapě. Přesně tam, kde je napsáno ‚Čína‘, tak tam je Tibet,“ sdělil Wangchen a vysvětlil, že pouze třetina země je skutečná Čína, třetina je Tibet a další část je Mongolsko, Urgujsko a další okupovaná území. Jeden z hlavních důvodů, proč se Čína odmítá Tibetu vzdát a straní se jakéhokoliv vyjednávání o jeho autonomii, jsou přírodní zdroje. Těží se zde například uran, zlato, bronz nebo měď.
Volání po dalajlamovi
Mezi upalovanými lidmi jsou především lidé v produktivním věku mezi šestnácti až čtyřiceti lety. „Nedělají to, protože by byli nezaměstnaní, měli hlad nebo žízeň a nemohli už jinak. Ten důvod je vyšší. Jsou to univerzitně vzdělaní lidé, kteří si uvědomují tu vyšší pravdu a proto to dělají,“ pokračoval Wangchen. Někteří volí tuto formu protestu také jako nástroj jak přivést zpět do vlasti dalajlamu, který v současnosti žije v indickém exilu. Jako osobnost je pro ně důležitou součástí jejich vyznání, které jim dává naději na lepší život.
Hrůzy sebeupalování zvěčnil ve svých obrazech také španělský malíř Pablo Nubiola, který přijel v doprovodu poslance vystavit v Ostravě své dílo. Na plátnech vyobrazil každého jednoho zemřelého v plamenech. „Každý obrázek je jiný, protože tím chci vyjádřit, že to nedělají jako nějaká masa, ale že se jedná o činy jednotlivců,“ prozradil Nubiola. Svou tvorbou chce reagovat na tuto problematiku a rozšířit o ní povědomí ve společnosti. „Člověk cítí bolest, když začne malovat,“ přiznal. Nejsilnější odezvu měla výstava podle jeho slov u tibetské komunity žijící v indické Dharamsale.
Minoritou ve své zemi
V Tibetu v současné době žije šest milionů jeho původních obyvatel, kdežto Číňanů kolem osmi milionů. „Snažíme se být usměvaví a milí, ale i to má své limity. Když na to přijde, dokážeme být velmi silní. Já vždycky říkám, že jeden Tibet´an vydá za tři Číňany – ale neozbrojené,“ smál se poslanec. Zároveň dodal, že nemají problém s Číňany jako takovými, nýbrž s neoblomnou čínskou vládou. Upozornil i na nebezpečí kladných vztahů České republiky a Číny, načež označil její obchodní expanzi do Evropy pouze za jinou formu invaze. „Dalajlamovo poselství je život v míru. Nejsme proti obchodním vztahům, ale neměli bychom povyšovat byznys nad lidská práva.“
Společnost MOST, která besedu zprostředkovala, dlouhodobě pomáhá zemi podporovat a šířit povědomí o tibetské problematice. Podle předsedy správní rady organizace Petra Ďáska je pomoc Tibetu v Česku stále rozšířenější. „Česká republika je v této otázce tak trošku premiantem, protože tady máme skoro sedm set radnic co vyvěšují pravidelně vlajku. To je takový fenomén, který v ostatních zemích není tak silný,“ popsal jev, jenž je k vidění vždy desátého března, v den výročí tibetského povstání.
