Rwanda: jeden z nejchudších států světa se snaží vymanit z bídy pěstováním kvalitní kávy

Červené plody obsypávající zelené plodiny jménem kávovník jsou jednou z charakteristik afrického státu Rwanda. Pěstování kávy je zde nedílnou součástí zemědělství, které bylo kvůli genocidě v devadesátých letech zpomaleno. V malém vnitrozemském státě též přezdívaném Země tisíce pahorků došlo k tříměsíční genocidě, která začala konfliktem mezi dvěma kmeny. Na jedné straně stáli Hutuové, kteří tvořili 85 % obyvatelstva, a na druhé Tutsiové. Úbytek obyvatelstva měl dopad i na sběr kávových plodů. Muže musely v jejich práci totiž zastoupit ženy. 

Po dvaceti třech letech od genocidy navštívil zemi letos v dubnu regionální manažer pro středomoravské kavárny Starbucks Jaroslav Rajoš, který poznal místní kulturu a jednu z hlavní obživ Rwandy – pěstování kávovníku. „Jelikož během genocidy byli zavražděni hlavně muži, kteří se starali o chod kávových farem, ženy je musely zastoupit a staly se tak farmářkami,“ vysvětluje Rajoš, který dodává, že Rwanda je díky své poloze v subtropickém pásu ideální pro pěstování zmíněné plodiny.

Pomoc při hnojení

V třicátých letech minulého století belgičtí kolonizátoři zavedli povinnost nasadit kávovníky na více než 25 % polí. Po konci kolonizace ve Rwandě se nově zvolená vláda rozhodla pokračovat v belgické politice a ponechali nařízení kávu pěstovat. Tato politika se ale změnila kvůli špatnému chodu zemědělství v 90. letech. „Nyní si každý farmář nebo farmářka může vybrat, jak bude se svým polem nakládat. Momentálně je problém s nedostatkem lidí na kávových farmách. Na polích pracují staří lidé a mladší se přesunuli do měst. Díky větším odběrům se ale výdělky za kávu zvyšují a místní lidé se sem postupně zase vracejí,“ říká Rajoš. 

Nedostatek mladých pracovních sil se tak podle regionálního manažera začíná vyrovnávat. Pěstování se totiž začali věnovat i lidé mezi 25 až 35 lety, kteří se snaží sběr i zpracování kávy různými způsoby inovovat. Tomu napomáhají i nejrůznější projekty jako například projekt společnosti Starbucks, který se jmenuje Pošli krávu. Společnost koupí na farmu krávu, která přispívá k lepšímu hnojení a farmáři tak díky tomu mohou zdvojnásobit produkci kávy během jednoho roku. 

Boj se škůdcem

Koloběh kávového zrna začíná už u samotného načervenalého plodu. Jakmile příjde sezóna, což je přibližně od března do června, musí se plody kávovníku sesbírat. Sběr kávy však zpomaluje takzvaný bramborový efekt. Škůdce nazývaný antestia napadá kávová zrna uvnitř plodu a káva je poté nepoužitelná. „Tento parazit je pro Rwandu hrozbou, bojují s ním po celém území. Největší problém je však to, že poškozená zrna se poznají až po upražení a ochutnávání, což je samozřejmě příliš pozdě,“ popisuje Rajoš. Sběratelé plodů tak nemají šanci předem rozpoznat, jestli je zrno nakaženo, nebo ne.

Jednou z věcí, která růstu kávy naopak pomáhá, je například voda. V malém nitrozemském státě totiž nemají problém s jejím nedostatkem, jako například v africkém Dárfúru. Rajoše zaujaly speciální náramky, které sběrači ní. Podle zbarvení náramku totiž určí, zda je plod zralý, či ne. „Po vysbírání se kávové plody přesouvají do zpracovatelské stanice, kde se třídí a zbavují se červeného obalu,“ popisuje průběh sběru manažer.

Připomínají si tragédii

Z třídícího centra se pokračuje k další části zpracování. „Procesu, kdy se u kávy rozvíjí chut´, se říká fermentace neboli kvašení. Jde o podobný proces jako třeba u kvašení zelí. Ve fermentačních nádržích se z kávových zrn odkvasí dužina, která na plodu zůstala po vyloupnutí z obalu,“ popisuje Rajoš. Po fermentaci se zrna suší na „afrických postelích“, kde se káva vysype na látku, která je připevněna na dřevěných kůlech. „Zrna se suší až týden a je důležité, aby uschla rovnoměrně, což znamená, že se na látkách pravidelně otáčí. Poté se třídí a v pytlech putují do pražíren, kde si pražiči kávu objednali. Ve Rwandě tímto kávový proces končí,“ dodává Rajoš.

Po sušení se zrna třídí podle standardu, a následně káva putuje do pražíren po celém světě. V pražírnách se káva dále zpracovává a pak se vyváží do kaváren. „Každá káva si ze své země uchovává svá specifika chuti. Pro africké kávy, jako je ta rwandská, je to ovocnost a květinové aroma, které po uvaření můžete cítit. Kávy z tohoto kontinentu jsou velmi čisté, což pomáhá k lepší chuti,“ vysvětluje manažer.

Sběr kávy zaměstnává místní obyvatele jen v období sklizně, která trvá od března do červa a momentálně vrcholí. „Farmáři se po sběru kávy věnují pěstování dalších plodů, například banánů nebo kukuřice. Ve volných chvílích, kterých ale nemají moc, se ženy scházejí ve spolcích, které založily za účelem sjednocení a pomáhájí si navzájem,“ říká Rajoš. Podle něj rwandská káva převyšuje všechny ostatní pěstovatelské země svou kvalitou a dodává, že nadšení místních do pěstování kávy se jinde ve světě hledá jen stěží.

• coffee
• káva
• kávovník
• Rwanda
• rwandská genocida
• Starbucks

Kateřina Holíková

Jsem studentkou druhého ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Studuji zaměření autorská žurnalistika a jsem redaktorka domácí rubriky v Generaci 20. Kromě psaní článků ráda čtu detektivní knihy skandinávských autorů. Ráda cestuji, díky čemu jsem si nejvíce oblíbila USA.

Další články autora