Putování je cesta za dobrodružstvím. Dlouhé poutě ale slouží i jako terapie
Fyzioterapeutka Ludmila Sokolínská (25) před pěti lety s přítelem došla do jednoho z nejnavštěvovanějších poutních míst – španělského Santiaga de Compostela. Cesta pro ně byla zkouškou vztahu. „Jít devět set kilometrů pěšky byl přítelův sen. Musel mě hodně přemlouvat, abych šla s ním. Na začátku pouti jsme netušili, že by náš vztah mohla někam posunout. Až po měsíci a půl dlouhém putování jsme si uvědomili, že teď už spolu zvládneme cokoliv,“ vypráví Sokolínská.
Žádná cesta není bez větví a kamenů
Pout´ nabízí mnoha lidem intenzivní prožitek. To potvrzuje i terapeutka Helena Kosková (41) z organizace Natural Spirit, která cesty například do Santiaga organizuje. Podle ní putování lidem umožňuje se navzájem více poznat. „Lidé mohou odlupovat své různé masky, ukazují se takoví, jací skutečně jsou. Slyšela jsem příběhy z poutí o usmíření, zasnoubení, ale i rozchodech,“ říká Kosková.
Během putování prožili i Sokolínská s přítelem spoustu krizových situací včetně fyzického vyčerpání. Dlouhá cesta jim ale dala možnost vyřešit otázky nebo problémy ve vztahu. „Hodně jsme si povídali. Někdy jsme zase kilometry mlčeli, nepotřebovali jsme nic říkat. Věděli jsme, že se máme na blízku, a to nám stačilo,“ dodává Sokolínská.
Většinu lidí, kteří se rozhodnou odejít na pout´, láká také změna rutiny. IT specialista Jiří Navrátil (28) se před šesti lety vydal se svým kamarádem ze střední školy také do Santiaga. „Nápad to byl spontánní. Chtěli jsme zažít dobrodružství, odnést si spirituální zážitek a poznat nové lidi. Ze dne na den jsme si koupili letenky a vyrazili,“ vzpomíná Navrátil, který své první putování prožil už před sedmi lety na cestě z Benátek do Říma. I pro něj bylo důležité prožít pout´ s někým. „Aby člověk nasál správnou atmosféru, je dobré jít buď sám, anebo ve dvou lidech. Dáte se potom lépe do řeči s ostatními poutníky a rozšíříte si obzory. My jsme od zkušenějších třeba zjistili, že je důležité mít co nejlehčí batoh,“ popisuje Navrátil. S tím souhlasí i Sokolínská, která denně v průměru ušla pětadvacet kilometrů. „Rozhodně je důležité, aby batoh vážil nanejvýš deset procent vaší váhy, protože každé kilo se po čase pozná,“ radí.
Chůze jako očista
Právě přípravu na dlouhou pout´ by lidé neměli podcenit. Podle terapeutky Koskové je ideální si předem vyhledat všechny potřebné informace. „Důležité je vědět, jakým terénem půjdu, jaké se dá očekávat počasí, jaký je cestou přístup k vodě, jídlu a noclehům. Podle toho si pořídit vhodné vybavení, které zároveň unesu,“ vysvětluje terapeutka. Na jednotlivých trasách jsou ubytovací zařízení, v nichž mohou poutníci za peníze přespat, uvařit anebo si i vyprat. Většina cest na známá poutní místa je navíc prověřená a dobře značená. Základem je také mít správné vybavení, jako pohodlné boty nebo vhodné oblečení.
Na pout´ se podle Koskové mohou vydat i vozíčkáři nebo lidé bez peněz. „Chůze pomáhá rozchodit, co je třeba, přináší čerstvý vítr a nadhled. Lidé vyrážejí, aby hledali další vlastní směřování, srovnali si myšlenky anebo učinili nějaké zásadní budoucí rozhodnutí,“ vysvětluje terapeutka.
