Princ Philip byl za války aktivním kadetem, ale po svatbě zůstal stínem své manželky
Philip se narodil na řeckém Korfu jako princ řecký a dánský 10. června 1921. Matka, princezna Alice z Battenbergu, se narodila jako neslyšící a v dospělosti pak trpěla maniodepresivní psychózou. Jeho otcem byl princ Ondřej, princ řecký a dánský, pověstný gambler a světák. Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina emigrovat. Philipovi byl pouze rok, když našel s rodinou útočiště v Paříži. Po rozvodu rodičů v roce 1930 začal Philip žít se svými sestrami v Německu, kde následně studoval. Všechny čtyři sestry se provdaly za Němce, kteří byli spojováni s NSDAP. To byl ostatně důvod, proč nebyly později pozvány na královskou svatbu Philipa s Alžbětou II.
Nejblíž měl princ v rámci rodiny ke své babičce, princezně Viktorii. „Naučila mě vždy podat pomocnou ruku tam, kde je třeba. Sama během druhé světové války ukrývala v domě židovskou rodinu,“ vzpomínali na jeho slova Philipovy přátelé v dokumentu Princ Philip – portrét.
Ze školy rovnou do války
Ve svých třinácti letech byl poslán do Skotska a začal studovat na tehdejší poměry inovativní, veřejnou školu v Gordonstounu. Vzdělávací systém byl veden velmi přísně, ale Philipa tento přístup zocelil. Institut nakonec udělal na prince dojem natolik, že tam později poslal všechny tři své syny. Rozený sportovec Philip si díky své zdatnosti brzy získal pozici kapitána hokejových i kriketových školních týmů. Mimo jiné v sobě objevil vášeň k plachtění, když škola organizovala závody kolem pobřeží Skotska a Norska.
Poté, co v roce 1939 Philip své studium dokončil, nastoupil jako kadet do námořnictva a pokračoval ve výcviku důstojníka na Royal Naval College v jižní Anglii. Do první bitvy se zapojil v lednu 1940 jako praporčík na bitevní lodi, na níž měl chránit konvoje australských expedičních sil v Indickém oceánu. Aby zmátl německé bombardéry, které v noci útočily na loď, vymyslel plán vypustit vor s kouřovými plováky, a ty je úspěšně rozptýlily.
V roce 1944 přestoupil princ do britské flotily v Pacifiku a byl přítomen podpisu japonské kapitulace následujícího roku. Po válce pracoval jako instruktor ve výcvikovém zařízení námořnictva. V již pouhých 24 letech měl bohaté profesní zkušenosti a zároveň získal hodnost námořního poručíka.
Svatba sledovaná čtvrt miliardou lidí
S teprve princeznou Alžbětou se princ setkával na událostech, kam byli zváni členové evropských královských rodin, již odmala. Poprvé se viděli, když bylo Philipovi třináct a Alžbětě pouhých osm let. Když během války Philip pobýval ve Windsoru se svými bratranci, začal se s budoucí královnou sbližovat intenzivněji.
S Alžbětou se oženil 20. listopadu 1947 ve svých 26 letech. Mladý princ si za tak krátkou éru svého života stihl zažít putování po Evropě, velení námořnictvu a svatbu ve Westminsterském opatství. I když to původně nebylo v plánu, svatbu zaznamenávala rozhlasová stanice BBC a živě ji poslouchalo 200 milionů lidí. Na svatbu dorazil například tehdejší král Iráku, princ a princezna z Nizozemska či velkovévoda z Lucemburska.
Z Philipa se měl stát admirál a nejvyšší velitel ozbrojených sil, později ale královská rodina usoudila, že by to veřejnost vnímala jako protekci. Po smrti krále Jiřího VI., otce Alžběty II., musel Philip námořnickou kariéru ukončit. Podle jeho přátel to bral jako jednu z nejhorších věcí v životě, protože svou práci miloval. Místo poručíka musel zastávat roli manžela královny, s čímž se těžce vyrovnával a nevěděl, jak na to. Jako mladý muž kráčel dva kroky zpět za svou ženou. „Fakt, že hlavní postavou v královské rodině bude Alžběta II. pro něj bylo velice těžké. Nicméně to nakonec zvládl a svou roli přijal,“ míní doktor filozofie a středoškolský učitel historie Pavel Urban.
Ten, který prolomí ledy
Postupem času si princ našel vlastní cestu. Královnu všude doprovázel a zůstával jí oporou. Když se stalo, že se Alžběta II. ocitla v nepříjemné, či až někdy nudné konverzaci. V tu chvíli se většinou do konverzace vmísil Philip, který u veřejnosti proslul svým nekorektním humorem. Byl velmi společenský a nedělal si hlavu z toho, když ho někdo neoslovil Výsosti, ale Veličenstvo (toto oslovení totiž přísluší výhradně královně). Naopak si z takové situace uměl dělat srandu. Ovšem nejdůležitější bylo, že uměl být oporou své manželce. Právě s ním Alžběta II. vždy konzultovala všechna svá důležitá rozhodnutí, jak nejednou přiznala ve svých projevech.
„Nevím, jestli láska po tak dlouhé době vytrvala, ale i kdyby ne, tak se změnila v něco hezkého. Pouto bylo opravdové, vychovali čtyři děti. Když přijeli v roce 1996 do Prahy, nebylo mezi nimi žádné napětí, působili sehraně a v úplné pohodě,“ řekl o Philipovi bývalý český velvyslanec ve Velké Británii Michal Žantovský v rozhovoru pro CNN Prima News. V roce 2009 se Philip stal nejdéle žijícím působícím partnerem v britské monarchii. Svých královských povinností se vzdal teprve tři roky před svou smrtí, v 96 letech. Do té doby královnu často doprovázel na většině společenských událostí. Zbylé tři roky svého života byl královně stále oporou jako manžel, jen v ústraní.
