Práce plavčíka? U moře zažijete víc adrenalinu než u bazénu
Do Virginie se na začátku prázdnin vydala Adéla Mašínová (20). Aby se mohla stát plavčíkem u bazénu, absolvovala v Česku několik povinných školení zřízených agenturou. „Dělala jsem kurz plavání a lovili jsme cihlu z hloubky čtyř metrů. Další byla výuka první pomoci a také jsme se učili o chemikáliích a celkovém zacházení s bazénem,“ vysvětluje Mašínová a dodává, že si tak vysloužila certifikát amerického Červeného kříže.
Agentura nabízí také možnost práce na pláži, kde je od začátku června plavčíkem Marie Hrabětová (21). Povinné školení absolvovala stejně jako Mašínová. Navíc se zúčastnila i týdenního kurzu hned po jejím příjezdu do Jižní Karolíny a práce ji naplňuje: „Myslela jsem si, že mě to po týdnu přestane bavit, ale nestalo se. Každou chvíli jsem na pobřeží na jiném místě a poznávám nové věci,“ říká Hrabětová.
Medúzy všude kolem
Podle Hrabětové je momentálně období zvýšeného výskytu medúz u pobřeží. „Každých pět minut za námi přiběhne nějaké požahané dítě, takže ho ošetříme a poučíme, co dělat dál. Jsou tu medúzy, jejichž žahnutí je sice bolestivé, ale neškodné, a po chvíli zasažení jedinci zase skáčou na pláži,“ vypráví. Jindy se ale setkává s poraněním od medúzy přezdívané modrý portugalský válečník, jejíž žahnutí může být i smrtelné.
Plavčice musí neustále sledovat dění na pláži i ve vodě. Hrabětová vysvětluje, že malé žraloky moc neřeší, protože se u pobřeží zkrátka občas pohybují a obvykle po chvilce zase odplují. Pokud by však zahlédla ploutev velkého žraloka, musela by ihned volat takzvané beach patrol, policajty, kteří mají na starost pláž, a následně třeba i vyhnat lidi na souš. „Když jsem měla den volna a byla jsem zrovna na procházce u moře, byla jsem svědkem i žraločího kousnutí,“ popisuje zážitek Hrabětová. Jak se ale může na první pohled zdát, dvě poměrně stejné práce, si zase tolik podobné nejsou. Mašínová pracuje jako plavčice u bazénu, a na rozdíl od Hrabětové, vnímá svou práci jako monotónní a tak trochu jako rutinu.
Mašínová ráno uklidí bazén, vyluxuje ho a pak celých deset hodin sedí a hlídá dění kolem. „Je to šance, jak se podívat do Ameriky a mám celkem dobrý plat. Těžko bych tu na léto sehnala lepší práci, navíc člověk sedí na slunku a opaluje se. Zkrátka to jen po měsíci začne být nudné,“ vysvětluje. I přes to však musí být Mašínová ve střehu. Jednou například zachránila malé dítě, které omylem spadlo za svou hračkou do vody.
Kontakty pro případ nouze
Jako největší plus uvádí obě dívky poznávání nových lidí. Mašínová tráví svůj volný čas především s kolumbijskou rodinou, kterou zde poznala. „Procvičím si aspoň angličtinu, protože na pokoji, kde bydlím, jsem s Čechy. Občas rodině pomohu s hlídáním dětí a jezdím s nimi na výlety,“ říká. Hrabětová, pobřežní plavčík, získala kontakty na Američany, se kterými se seznámila. „Člověk sedí na pláži a lidé chodí a zajímají se. Dostala jsem telefonní čísla na pár z nich a mám se jim ozvat, pokud bych byla v jejich státu a potřebovala pomoc,“ popisuje Hrabětová.
Pracovní smlouvu má Hrabětová i Mašínová podepsanou do začátku září. Ani jedna z dívek však nepojede hned domů a vydělané peníze chtějí využít na další cestování po Americe. „Po práci máme dva týdny volno. Se spolubydlícími odsud jsme si koupili plavbu na Karibské ostrovy, takže zpět do Prahy se vracím až koncem září,“ dodává Mašínová.
