Práce číšníka na Chelsea mi otevřela dveře
Využil jste k cestě do Anglie agenturu nebo jste vyrazil na vlastní pěst?
Jelikož jsem neuměl ani slovo anglicky, jen německy, tak jsem tam jel přes agenturu, která mi měla zajistit ubytování a práci. Ta mi bohužel nakonec zprostředkovala jen ubytování. Přes místní personální agenturu jsem si pak sehnal místo číšníka na fotbalovém stadionu Chelsea.
A jaké to bylo pracovat v Anglii, když jste uměl jen německy?
Jaroslav Malík v době, kdy pracoval na stadionu v Chelsea. Foto: Archiv Jaroslava Malíka
Bylo to strašné. První den jsem do nového zaměstnání přišel s kusem papíru, na kterém bylo napsáno jméno toho, u koho se mám hlásit. Domluvil jsem se s nimi de facto rukama a nohama. (smích) Nejprve jsem měl na starosti snídaně pro fotbalové fanoušky v hotelu, který je přímo na stadionu Chelsea. K této práci jsem se potřeboval naučit jen pár frází, jako třeba: „Dáte si čaj nebo kávu?“ Dál jsem angličtinu zlepšoval za pochodu. Musím říct, že to byla ta nejlepší škola.
Jak náročná byla vaše práce?
Začátky byly těžké. Když do hotelu na stadionu přišlo na snídaně 40 000 lidí, tak to byla docela dřina. Stávalo se to několikrát týdně v závislosti na počtu odehraných zápasů. V tyto dny jsem skoro nespal, pracoval jsem 22 hodin denně.
Kdy se vaše kariéra začala slibně rozvíjet?
Po osmi měsících jsem zašel za šéfem, jestli by se pro mě nenašla jiná, lepší práce. Protože v Anglii je pracovní růst docela běžnou záležitostí, dostal jsem se tedy do V.I.P. restaurace, která je určena pro hráče a management. Vypracoval jsem se až na pozici supervizora číšníků. V této době už jsem nepracoval na stadionu pro personální agenturu, ale přímo pro stadion Chelsea.
Cítil jste nějaký handicap, kvůli tomu že jste Čech na vedoucí pozici?
Ani ne. Z necelých 500 zaměstnanců, co jsem tam poznal, byli asi jen dva Angličané. Ostatní byli cizinci. Takže to, že jsem Čech, žádný problém nebyl.
Seznámil jste se tam s nějakou populární osobností?
Stadion londýnského fotbalového klubu Chelsea. Foto: Jaroslav Malík
S celým fotbalovým týmem klubu Chelsea (smích). Ale pro fotbalové laiky – třeba s Petrem Čechem, českým rodákem.
Jaké jste v Anglii získal další zkušenosti?
Všechny jsou k nezaplacení. První dny mi velice chyběla mamka a její péče. Sám jsem si vařil, pral, žehlil, což mě donutilo se osamostatnit. Ze začátku to bylo docela náročné.
A po pracovní stránce?
Je to o nějakých znalostech, které člověk má a rozšiřuje si je. Naučil jsem se řídit lidi, rozhodovat se v krizových situacích. V poslední době jezdím hodně na obchodní schůzky do zahraničí. Třeba v Polsku, tam se domluvím. Ale v Maďarsku bych byl bez angličtiny ztracený. Výborná znalost angličtiny, kterou jsem se díky práci v Anglii naučil, mi otevřela další pracovní možnosti.