AUDIO: Po bruselských útocích se projevil charakter každého, říká student VOŠP
Někteří lidé se kvůli terorismu bojí cestovat, čeští studenti žurnalistiky ale přesto vyrazili v březnu na exkurzi do Bruselu. Jan Služevský, Vojtěch Rod, Alžběta Šimková a lektorka Irena Špačková z VOŠP si před cestou žádné nebezpečí nepřipouštěli. „Kdyby měl člověk pořád žít ve strachu, tak ani žít nemůže,“ říká Služevský.
O výbuších na letišti a v metru, za kterými stáli islamisté, se studenti dozvídali postupně během dopoledne. Stejně tak se vyvíjely jejich pocity a chování lidí v hotelu. „Když k nám do budovy nosili zraněné, rychle se začal projevovat charakter každého jednotlivce. Někdo byl zvědavý, jiný zase nabízel pomoc,“ popisuje Služevský. Přestože bydleli hned vedle metra, výbuch bomby neslyšeli. Některým běželo hlavou: dostaneme se odsud? Nevnikne někdo z útočníků dovnitř za námi? Atmosféra v hotelu byla podle studentů plná nervozity, ale propuknutí paniky se nekonalo. Kromě jedné studentky, která se s pláčem zavřela na pokoji.
Kontaktovali česká média
Důležitým krokem podle studentů bylo kontaktovat rodiče a také česká média. Měli tak pocit, že dělají něco užitečného. „Vnitřně jsem si nastavil, že k útoku došlo někde daleko, i když to bylo hned vedle. A mým úkolem je předat co nejvíc informací do Česka,“ tvrdí Rod. Na přemýšlení byl čas až druhý den na cestě domů. Špačková říká, že si až v autobuse uvědomila různé věci. Například že původně plánovala, že do centra pojedou v den útoku metrem.
„Myslím, že naši studenti zachovali klid a vedli si dobře,“ podotýká Špačková. Pro ni bylo nejzajímavější sledovat různé kontrasty. „Odpoledne už jsme mohli vyjít do ulic. Hodně lidí šlo pěšky nebo jelo na kole, hromadná doprava nefungovala. Potkali jsme televizní štáby, lidi s fot´áky, policie, zakuklenci prohledávající odpadkové koše – a najednou kolem vás proběhne holka, která dělá jogging,“ vypráví lektorka. Lidé soucítili s obět´mi a pozůstalými, ale život v Bruselu se nemohl zastavit.
Chtěl poskytnout pomoc
Na otázku, jestli se v něčem změnilo její vnímání terorismu má lektorka jasnou odpověď. „Posunula se moje míra tolerance nebezpečí a násilí. Na loňské útoky v Paříži jsem koukala doma z gauče a teď ráno snídám a vedle mě zemře dvacet lidí. Vadí mi ta absurdita,“ popisuje Špačková. Rod dodává, že si stále není jistý, jestli si plně uvědomuje, co se vlastně stalo.
Služevský nabízel hotelovému personálu svou pomoc, ti ho odmítli, protože všem záleželo na bezpečí hotelových hostů. „Chtěl jsem pomoct, ale byly i chvíle, kdy jsem si přál být doma v klidu. Třeba když nám řekli, že před hotelem našli podezřelý balíček – to je okamžik, kdy člověk moc nemá chut´ hrát si na hrdinu. A ani vlastně není jak,“ krčí rameny Služevský.
Poslechněte si rozhovor Kristýny Svobodové s Alžbětou Šimkovou:
