Památník 11. září: tam, kde se zraky lidí upírají dolů
Vstupné je dobrovolné, ale vstupenku mít musím, dozvídám se od dvou slečen za stolečkem a zároveň jsem upozorněna, že částka, kterou jim věnuji, jde na výstavbu zbytku komplexu. Místo po padlých „dvojčatech“ totiž ještě není ani zdaleka dokončené. Poděkuji, přeptám se na cestu a pokračuji směrem k památníku.
Ground Zero má pro turisty tu nevýhodu, že na rozdíl od všeho ostatního v New Yorku neční do výšky, a tudíž není vidět. Jsem proto velmi ráda, když mezi mrakodrapy a stavícími se mrakodrapy konečně objevím malé modré šipky „9/11 Memorial“, které mě dovedou až na místo.
Tišší lidé, hlučné stroje
Provizorní vstup do objektu hlídá mnoho policistů, placených zaměstnanců i dobrovolníků. Po nezbytné kontrole vstupenek, zavazadel i samotných návštěvníků jsem spolu s dalšími vpuštěna do parku s dvěma bazény. K dispozici je samozřejmě letáček v několika světových jazycích s fotografiemi a výkladem o tragických útocích i o celém chystaném komplexu budov. Pokud vlastníte chytrý telefon a jste fanoušci různých mobilních aplikací, na webových stránkách organizace (http://www.911memorial.org/apps) si můžete stáhnout mobilního průvodce s informacemi, videi a mapami.
Celým procesem vstupenek a kontrol je regulován počet návštěvníků a proto je park (v porovnání s newyorskými ulicemi) příjemně poloprázdný. Lidé, ať už Američané či cizinci, jsou ukáznění, tiše se procházejí a fotografují. Zdrojem hluku je zde proto především zvuk strojů ze stavby, která probíhá hned za plotem. Jak se dočtu v informačním letáčku, staví se zde například budoucí nejvyšší mrakodrap Spojených států. Pokud tedy plánujete návštěvu památníku, doporučuji počkat, až bude vše okolo hotové. Vaše rozjímaní pak nebudou rušit pracující bagry a jeřáby a navíc bude památník přístupný ze všech stran (a možná i bez zdlouhavých vstupních kontrol).
Tím hlavním, co by v parku mělo upoutat pozornost, je severní a jižní bazén s vodopády, které přesně kopírují základy „dvojčat“. Na tomto místě, uprostřed výškových budov a mrakodrapů, se symbolicky zraky všech příchozích upírají dolů do černých děr, ve kterých mizí padající voda. Oba bazény lemují bronzové desky s vyrytými jmény všech 2 977 obětí teroristického útoku.
Zaujme i moderní prosklená budova stojící mezi oběma bazény: budoucí, dosud neotevřené muzeum 11. září, prozrazují cedule okolo. Americká verze příběhu 11. září, které nevěří zdaleka všichni, se zde bude vyprávět pomocí multimediálních obrazovek, fotografií, příběhů obětí a jejich rodin a autentických artefaktů.
Knížky, hrnečky a to ostatní
Zhruba po hodině fotografování, pozorování a rozjímaní prostor opouštím. Na tomto místě více než kdekoliv jinde jsem si uvědomila, že tragédie se mě kromě zpřísněných kontrol na letištích dotýká jen velice okrajově. Pro mě, stejně jako pro většinu mých vrstevníků, se jedná o historickou událost, jejíž význam se zpětně snažíme pochopit až nyní. Ale ať už je pravda o 11. září, o které se mnozí dodnes přou, jakákoliv, uctít památku mrtvých zde mohou všichni bez rozdílu.
Provizorně vytvořená chodba uprostřed staveniště mě vyvede zpět do rušných ulic New Yorku. Končím tam, kde jsem začínala. Totiž v dalším obchodu s pohledy, knihami, hrnky, přívěsky, tričky a dalšími suvenýry, jejichž koupí přispějete na dokončení komplexu.