Ostrov Okinawa patří Japonsku, povaha obyvatel i zvyklosti se ale liší
Okinawa se nachází na prvním místě žebříčku míst s nejdéle žijícími lidmi na světě. Původní název této oblasti zní ostrovy Rjúkjú, ty byly dříve samostatným královstvím. Roku 1879 došlo k anexi celého souostroví, které se tak stalo součástí Japonska. Po připojení docházelo k systematickému potlačovaní rjúkjúských jazyků i kultury. K úplnému odstranění nedošlo a dnes se původní okinawští obyvatelé snaží o obnovu jazyka a zachování svých zvyklostí.
Jana Duchková studovala v roce 2001 v hlavním městě Japonska Tokiu a na tamní obyvatele si živě vzpomíná: „Na první pohled jsou to velmi rezervovaní lidé. Mají stále stejnou zdvořilou tvář, usmívají se, ale z tohoto výrazu nejde nic vyčíst.“ Když poprvé navštívila Okinawu, byla překvapená, jak rozdílné jsou tyto kultury. „Přišla jsem do obchodu a prohodila zdvořilou frázi, zda neruším, což je v Japonsku běžné. Od prodavačky jsem se dočkala odseknutí, že kdybych obtěžovala, tak za mnou vůbec nepřijde,“ směje se Duchková a dodává, že to nebrala jako drzost, ale jako příjemné otevřené jednání.
Základem je dobrá nálada
Na těchto ostrovech, které leží v subtropickém pásmu, se lidé rádi smějí a nestresují se, což je podle Duchkové základem dlouhého života obyvatel Rjúkjú. S Japonci mají jednu společnou vlastnost, a tou je pracovitost. Na rozdíl od nich jsou otevřenější zábavě a rádi se skupinově baví společně s hudbou a tancem. „Okinawané milují oslavy, jsou společenští a cizincovi, který tam přijede na dovolenou, se to může zdát jako jedna velká párty,“ líčí náturu tamních obyvatel Duchková. Ta Okinawu navštívila již dvakrát a v současné době o ní píše diplomovou práci.
Rozdíly mezi těmito dvěma kulturami lze najít také v chování mezi rodinnými členy. „V Japonsku jsou lidé rezervovaní, což se také projevuje ve vztahu ke svým dětem. Lásku jim matky projevují pouze poplácáním po hlavě a otcové nejsou skoro doma, pořád pracují,“ říká Duchková a dodává, že se k sobě na Okinawě lidé chovají odlišně na základě svých místních zvyklostí. „Projevují si náklonnost, starostlivost a vřelý dotyk je pro ně důležitý. Říkají, že je potřebný pro dobré zdraví člověka,“ dodává.
Mořské řasy nebo fastfood
Dalším faktorem, který podle Duchkové starším generacím z Rjúkjú zajištuje dlouhověkost, je jejich strava. Ta se skládá zejména ze zeleniny, ovoce, ryb a mořských řas. Na rozdíl od Japonců, kteří jedí jako přílohu nejčastěji rýži, preferují obyvatelé Rjúkjú sladké brambory. Obilniny ani mléčné výrobky nejsou obvyklou složkou okinawského jídelníčku a například sýry někteří považují za nechutné. Dnes už je na souostroví patrný vliv západní kultury. „Produkty z Ameriky jsou dnes na ostrovech běžné. Fastfoody a limonády se stávají součástí životosprávy. Starší lidé tomu příliš neholdují, ale mladí lidé se přizpůsobili,“ říká Duchková.
Vliv západní kultury je na Okinawě značný. Celkem 20 % plochy hlavního ostrova zabírají americké vojenské základny, které byly vybudovány v období po druhé světové válce. To se také odráží na složení tamní populace. Žijí zde američtí vojáci i se svými rodinami, Japonci a původní obyvatelé ostovů Rjúkjú. Dnes je Okinawa díky svým plážím a přírodě oblíbenou destinací pro turisty, kteří jsou hlavním tahounem tamější ekonomiky.