Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Opatření proti šíření koronaviru přišla pozdě, shodují se Češi žijící v zahraničí

Češi, kteří dlouhodobě žijí v cizině, stáli před nelehkou volbou – buď se kvůli pandemii koronaviru vrátit do rodné země, nebo zůstat tam, kde nyní jsou. Mnozí z nich se rozhodli setrvat a dodržují své závazky v práci. Do Česka se vraceli především turisté a studenti.

I přes rozdílné postupy proti šíření koronaviru v zemích, kde momentálně žijí, se Češi shodují, že tamní vlády mohly přijít s opatřením proti šíření koronaviru dříve. 

Španělsko

– 1. února 2019 první případ nákazy koronavirem

– nyní přes 104 000 nakažených 

– druhý nejvyšší počet nakažených v Evropě

Ve španělském městě Lleida, které patří do autonomní oblasti Katalánsko, žije Miroslav Krýsa (40) už sedmnáct let. „Panují zde přísná opatření, jsme nuceni zůstat doma. Můžeme jít akorát do práce, pokud ji ještě máme, nakoupit jídlo a vyvenčit psa,“ popisuje. Izolovaně si ale zatím nepřijde. „V bytě žiji se svou rodinou, která už mi malinko leze na nervy,“ přiznává Krýsa, který kvůli rychlému šíření nákazy přišel o práci. „Pracoval jsem pro firmu, která připravovala konstrukce na stavby,“ říká. Firmy ale neměly dostatečný odbyt zakázek, a tak začaly rapidně snižovat stavy zaměstnanců. „Bohužel jsem byl mezi těmi, kteří dostali výpověď. Těžkou hlavu si z toho ale nedělám. Práce se později najde, i když to bude drsnější. Zatím máme něco málo našetřeno,“ popisuje Krýsa. Souhlasí ale s tím, že španělská vláda mohla vydat opatření mnohem dříve, aby předešla těmto extrémním dopadům.

Ještě začátkem března stihl Krýsa navštívit svoji rodinu v Česku. „Mamka se mě snažila přesvědčit, abych se do Španělska nevracel a zůstal v relativním bezpečí v Česku,“ říká Krýsa. Z osobních důvodů, hlavně kvůli své rodině, se ale nakonec do Španělska před uzavřením hranic rozhodl vrátit. „Kamarádi z Česka mi teď píšou, jaká je v zemi situace. Že se mohou procházet po okolí, ale nesmí to přehánět,“ vypráví Krýsa. Ve Španělsku je to mnohem přísnější. „Nedávno mě zastavili policisté, když jsem venčil psa, kterého jsem měl puštěného na volno. Mysleli si, že se jen tak procházím po ulici a vyhrožovali mi pokutou ve výši až 500 eur,“ vysvětluje Krýsa. Vše se ale nakonec vysvětlilo a pokutu nedostal.

Švýcarsko 

– 25. února 2019 první případ nákazy koronavirem

– v přepočtu na obyvatele patří mezi nejvíce postižené země koronavirem 

– nyní přes 17 700 nakažených

Ve švýcarském městě Winterthur, které spadá do Curychského kantonu, žije Michal Kašpar (23) od září 2018. Pracuje v průmyslovém úklidu a má povolení k pobytu na pět let. „Paniky jsem si dlouho mezi lidmi nevšiml, stejně tak ani žádných opatření. Tady se začalo něco řešit, až když byl v polovině března vyhlášen kritický stav,“ říká Kašpar. Švýcarsko má nyní podobná nařízení jako Česká republika. S jediným rozdílem – nenosí se roušky. „Docela mě trápí, že roušky nejsou povinné. Já osobně roušku používám a snažím se co nejméně vycházet. Chodím pouze do obchodu a do práce,“ pokračuje Kašpar. 

I přes obavy z nákazy ze Švýcarska neodjel. „Přemýšlel jsem nad tím, že bych byl raději v Česku s rodinou, ale snažím se být rozumný a kvůli práci zde zůstat. Naštěstí pracuji s potravinami, a tak jsem o práci nepřišel,“ vysvětluje Kašpar. Svou roli sehrálo i to, že pokud by teď odjel zpět do Česka, přišel by asi o práci. „Slyšel jsem, jak někdo mluvil i o možném vyhazovu, pokud bychom odjeli za hranice,“ vysvětluje Kašpar. I přesto, že za rodinou do Česka nyní nemůže, nezoufá. „Naštěstí existují videohovory a mohu s rodinou a přáteli komunikovat přes internet a telefon,“ říká Kašpar. Pevně ale doufá, že opatření brzy skončí a on se bude moct podívat zpět domů.

Německo

– 27. ledna 2019 první případ nákazy koronavirem

– nejvíce postiženou spolkovou zemí je Bavorsko

– nyní přes 77 900 nakažených

Do Bavorska se za svým přítelem přestěhovala Michaela Ďuriníková (21) v říjnu 2019. První lehké paniky u lidí si začala všímat už před necelýma dvěma měsíci. „Začali se vykupovat především dezinfekce a toaletní papír,“ říká Ďuriníková. Německo poté v polovině března vyhlásilo stav katastrofy, uzavřely se hranice, obchody, hotely a školy.

Nyní lidé venku mají dodržovat minimálně metr a půl velké rozestupy, ale roušky povinné nejsou. „Pracuji na letišti u bezpečnostní kontroly a zde pasažéři občas nosí roušky a respirátory. Často je ale mají pod nosem, na krku nebo si je při kontrole neustále sundavají,“ vysvětluje Ďuriníková a dodává, že v práci má jako povinnou ochrannou pomůcku pouze rukavice. O práci i přes uzavřené hranice nepřišla, ale má mnohem méně směn.

Podle Ďuriníkové mohla veškerá opatření přijít dříve. „Myslím, že politici nechtěli šířit paniku, a tak přišla opatření příliš pozdě,“ vysvětluje Ďuriníková. O preventivním návratu do Česka nepřemýšlela. „Rodiče se mě ani nesnažili přesvědčit, abych se vrátila. Myslím ale, že to neudělali kvůli práci kterou zde mám. Minimálně dvakrát týdně si ale voláme,“ dodává Ďuriníková. 

Dánsko

– 27. února 2019 první případ nákazy koronavirem v městě Roskilde     

– nyní přes 3 100 nakažených

Do města Roskilde, kousek od hlavního města Kodaně, se Veronika Fecková (21) přestěhovala na konci srpna 2019 kvůli studiu. „Při škole pracuji v indické restauraci. Když přišla první opatření, tak jsme všechno důkladně čistili a kdo chtěl tak nosil rukavice,“ říká Fecková. Podobně jako v jiných zemích roušky nebyly povinné, přesto se v Dánsku cítila bezpečně. „Lehká panika se vytvořila pouze když se na začátku března rozšířila informace, že by v zemi mohlo být až 90 000 nakažených. Obchody před možným vykoupením dezinfekcí zareagovaly tím, že pokud chtěl někdo koupit více jak jednu, která stála v přepočtu 70 korun, tak za každou další by musel zaplatit 3 000 korun,“ vysvětluje Fecková. 

Zhruba v polovině března Dánsko vyhlásilo, že bude uzavírat hranice. Fecková se okamžitě rozhodla, že odjede zpět do Česka. „Byla to pro mě jasná volba. Uzavřely se i školy a obchody, a tak pro mě nemělo smysl v Dánsku zůstávat. Navíc mi došlo, že se tu nákaza bude rychle šířit,“ popisuje Fecková. Podle ní se Dánsko na rozdíl od Česka zachovalo nezodpovědně. „Česko, podobně jako Švédsko, uzavřelo své hranice při daleko nižším počtu než Dánsko, což mi připadá jako rozumný tah při prevenci,“ myslí si Fecková. 

Nervózní byla pouze z toho, že by ji zrušili let. To se naštěstí nestalo. „Na pasové kontrole jsem musela prokázat, že mám v Česku trvalé bydliště. Vše u mě proběhlo v pořádku, na rozdíl od Slovenky, která stála přede mnou. Ta i přes to, že měla v Česku přechodné bydliště kvůli studiu, do letadla nesměla, protože jako trvalé bydliště měla v občanském průkazu zapsané Slovensko,“ vysvětluje Fecková. Do Česka cestovala v poloprázdném letadle s asi třiceti lidmi. „Po příjezdu mi zkontrolovali teplotu a poslali mě na 14 dní do karantény kvůli tomu, že jsem přiletěla z rizikové oblasti,“ dodává Fecková. 


Monika Kabourková
Monika Kabourková
Jsem studentka třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky a v redakci Generace20 působím pátým semestrem. Pokud nesepisuji články nebo absolventskou práci, tak rozvíjím svou představivost. Když mě potkáte, budu mít na jedné ruce dobrmana a na druhé francouzského buldočka.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.