Online kurzy jsou podle studentů zábavou i cvičením jazyka
Někteří studenti využívají internet často jako hlavního pomocníka při studiu. Mohou si totiž během několika vteřin najít různé informace, které použijí do seminárek, nebo si vyhledat učebnice. Na internetu můžou lidé také studovat různé obory, které je zajímají, díky takzvaným online kurzům. Ty poskytují veřejnosti vzdělání na různých světových univerzitách, jako jsou například Yale nebo Harvard ze Spojených států amerických.
Bohaté zkušenosti s online kurzy má i studentka Anna Brandtnerová. Ta jich studovala doposud už několik a každý trval přibližně tři až čtyři měsíce. „Je to pro mě spíš něco jako koníček. Můžu se dozvídat nové informace a rozvrhnout si sama, kdy a jestli to vůbec chci dokončit,” objasňuje důvod, proč se zaregistrovala do online kurzů.
První výuku přes internet si zapsala před rokem a byla o právech duševního vlastnictví. Pak následoval kurz autorského práva na Harvadově univerzitě, kde musela absolvovat dokonce i přijímací řízení, které proběhlo formou testu z angličtiny a dvou esejových otázek. Nyní studuje úvod do Koránu na univerzitě Notre Dame ve Spojených státech amerických a zároveň spravedlnost na Harvardu.
Také studentka sociologie Kristýna Strnadová se před půl rokem rozhodla, že nějaký kurz vyzkouší. Dozvěděla se totiž, že může studovat online i čínštinu na univerzitě v Pekingu. „Původně jsem chtěla dělat nějaký jiný kurz než jazykový, ale na seminárky nebo závěrečné práce jsem byla moc líná,” tvrdí.
Průběh hodin je různý
Hodiny čínštiny má Strnadová na jeden semestr a brzy bude končit. Výuka podle ní probíhá u každého kurzu různě. Někdy přes skype, jindy formou videa či diskuzemi na internetu. „Vždycky mi pošlou e-mailem upozornění, že mám novou online přednášku. Pak musím vyplňovat různá cvičení na slovíčka a gramatiku,” vysvětluje Strnadová. Dodává, že si po absolvování jazykového kurzu zapíše s největší pravděpodobností další. Zatím ale netuší, který si vybere.
Studenti sice po absolvování kurzů nedostanou titul, ale mají možnost získat certifikát, který je však ve většině případů placený. „Za papír o absolvování čínštiny bych zaplatila asi padesát eur, což mi ale přijde zbytečné. Stačí mi, když si procvičím jazyk,” vysvětluje Strnadová. Nevýhodou je však podle ní to, že není přímo součástí vyučování, tudíž dotazy, které jí během přednášek napadnou, nemusí být zodpovězeny. Podle Brandtnerové je také dost důležité, aby měl člověk pevnou vůli a chut´ vybraný kurz dokončit.
Online kurzy pro veřejnost zatím umožňují pouze zahraniční univerzity. České školy většinou nabízejí některé online přednášky pouze pro své studenty. Výjimkou je Masarykova univerzita v Brně, která sice zatím nemá přednášky pro veřejnost, ale do budoucna nad tím vedení školy uvažuje.
