O osudu Sulíka se rozhodne až v březnu
Fico se mezi nimi těšil podobné reputaci jako jeho český spojenec Jiří Paroubek, odlišnost byla snad jediná – předseda Smeru to na rozdíl od velkohubého Paroubka „neschytal“ několikrát vajíčky do obličeje.
Richard Sulík, předeseda SaS. Zdroj: Wikipedia, Attaquer
O rok později se situace radikálně změnila a Fico se po předčasných volbách v roce 2012 s největší pravděpodobností může vrátit do kýženého premiérského křesla. Slovenská média považují za viníka politickou stranu Richarda Sulíka Sloboda a Solidarita (SaS). Právě poslanci SaS totiž zamítli v Národní radě hlasování o posílení pravomocí záchraného fondu Eurozóny-eurovalu, které bylo zároveň spojeno s vyslovením důvěry vládě.
Ponechme teď stranou profesní neúspěch premiérky Ivety Radičové, pád vlády či ekonomické problémy současné Evropy a věnujme se samotné partaji SaS.
Oblíbenec mladých Slováků
Zatímco výše zmiňovaný Robert Fico působil se svými někdejšími koaličními partnery Jánem Slotou a Vladimírem Mečiarem na mladé voliče asi stejně jako rudý šátek na býka, lídr SaS Richard Sulík si je dokázal získat. Dvaačtyřicetiletý ekonom a dnes již bývalý předseda Národní rady nepoužíval na rozdíl od Fica a spol. rétoriku jak vystřiženou z dob dávno minulých. Navíc v předvolební kampani nepodcenil ani roli sociálních sítí a především představil program jak ušitý na míru současnému liberálně smýšlejícímu mládí. Body si získal i tím, že se veřejně doznal k vyzkoušení marihuany, za jejíž dekriminalizaci se jeho strana postavila.
Ani současné zamítnutí eurovalu nelze považovat pouze za nezodpovědný akt. Již v programu SaS se deklaruje: „Budeme přebírat z evropské legislativy, která je zatěžující nebo omezující, jen nutné minimum. Zamezíme přijímání zákonů, které vysoce převyšují požadavky EU.“ Svým krokem tedy poslanci SaS potvrdili, že v některých ojedinělých případech není program politické pouze marginálním doplňkem marketingově postavené kampaně. V předčasných volbách v březnu příštího roku může mladý volič opět dokázat, že přes 10 % hlasů v těch loňských pro SaS nebylo pouze shodou náhod a opět tak neoliberální straně přisoudit místo v parlamentu.
Aktuální předvolební průzkumy však hovoří proti, a kdyby se mělo hlasovat nyní, Sulíkova partaj by se v Národní radě znovu neobjevila. Vyhrál by s přehledem levicový Smer, a u lidí právě vstupujících do produktivního věku by mohla na Slovensku převažovat deziluze z politiky, jež posléze může klidně přerůst až do jejich absolutního nezájmu o věci veřejné. A to by bylo určitě na škodu. Na zřejmě definitivní osud SaS si však musíme počkat až do března roku 2012.