O jaderných zbraních vstřícně, ale s právem prvního úderu
Těžko se v historii vojenství hledá zbraň, která po svém vývoji přestala být používána. Jedinou výhodou taktické nukleární zbraně je strach z její síly. V rukou státníků má dnes pouze zastrašovací faktor, ale pokud by se dostala do rukou teroristů, planeta by se ocitla v nebezpečí, které by nečíhalo pouze na Spojené státy, ale na kteroukoli západní zemi.
Barrack Obama přijal státníky na summitu s psychologickou výhodou. Díky podpisu nové rusko – americké smlouvy START v Praze, nepůsobila ani jedna z velmocí arogantním dojmem, která káže vodu, ale sama pije víno. Gesto bylo řečeno jasně – MY omezíme, nyní je řada na vás.
Tento krok se nesetkal s velkým ohlasem. Francie o tomto nechce ani slyšet, svůj jaderný arsenál si hodlá stále hájit a ostatní země se v nějakém odzbrojení také nepřetrhnou.
Je to logické. I když USA i Rusko své smlouvy ratifikují, stále budou mít v rukou 90 % jaderného arsenálu na planetě.
Definitivní odzbrojení je v nedohlednu. Nová americká strategie počítá s omezením možnosti útoku, ale s několika výjimkami, kdy může zaútočit taktickou nukleární hlavicí jako první. Ve zprávě také stojí, že si USA ponechají nutnou převahu, kvůli vlastnímu bezpečí. Svým způsobem jsme se od 50. let minulého století nikam neposunuli.
“Pokud USA mohou vyrobit to, čemu se teď začalo říkat vodíková bomba, pak to vyrobit musí. Být pozadu v jakékoli kategorii výzbroje, nebo tak působit navenek, by hrozilo katastrofou.“ Harry S. Truman, americký prezident v letech 1949 – 1953
Poněkud zaobaleně, ale v jádru to samé prohlásil Barack Obama pro deník New York Times „Zachovám všechny nástroje, které jsou třeba pro zajištění toho, aby Američané byli v bezpečí,“
Z tohoto pohledu je nakonec i pouhý dialog jaderných mocností velice pozitivním výsledkem. Snaha o kontrolu a nešíření nukleárních hlavic, či materiálů pro výrobu je pak důvodem k ovacím.