Německo je pro studenty dobrou hostitelskou zemí, shodují se Čech s Chorvatem
Pro Chorvata Juricu Cveniće nebyl hlavním důvodem pro studium ve Stuttgartu zlepšení němčiny. Chtěl se zlepšit hlavně v angličtině a poznat nové prostředí. Čtyřiadvacetiletý student médií v chorvatském Osijeku si pro svůj jeden semestr na zahraniční škole vybral mediální vysokou školu Hochschule der Medien, a to na základě doporučení starších spolužáků a kamarádů.
Právě cesta výběru v oboru bývá při volbě zahraniční školy nejčastější. Pro vysokoškolský evropský studentský program Erasmus je možné se zapsat i na školu mimo obor, pak se ale získané studijní úspěchy nijak nezapočítají do studia na vlastní škole. Chorvatský student měl štěstí, že jeho škola má partnerství s mediální školou ve Stuttgartu. „Byla to výborná univerzita. Německo jsem si vybral i pro jeho dobré jméno v oblasti školství. Mým hlavním cizím jazykem je angličtina, bylo fajn mít v ní přednášky,“ chválí si Cvenić.
Přátelská atmosféra
Západočech Petr Lohr se do Bavorska vydal hlavně aby vylepšil svou němčinu, jíž mluví díky kořenům v Německu jeho babička s dědou. V rámci spolupráce mezi středními školami v Bayreuthu a Karlových Varech se tak dostal na rok do německého města. Vzdálenost mezi oběma sídly je přibližně 120 kilometrů a Bayreuth je pro Západočechy častým cílem při výletech na vánoční trhy.
Německý vzdělávací systém je v lecčem podobný tomu českému. I u našich západních sousedů existují gymnázia, na něž se studenti hlásí ve svých deseti letech. Němci ale po absolvování čtyřletého prvního stupně přecházejí na jiné školy všichni. Vedle gymnázií existují i šestiletá Realschule a pětiletá Hauptschule, která se ale často nazývá jako zbytková škola. Povinná školní docházka je 9-10 let. Lohr studoval bayreuthské Graf-Münster-Gymnasium.
„Jazyk jsem si za školní rok, co jsem tam strávil, zlepšil dost výrazně. Je tam taková přátelská až rodinná atmosféra,“ prozrazuje dvacetiletý Lohr a chválí, že je program mezistátního partnerství vymyšlený dobře. Čeští studenti mají úlevy v hodnocení, učí se ale dohromady s Němci, aby lépe zapadli do kolektivu.
Zatímco Lohr měl vše kolem svého bydlení v Bayreuthu vyřízeno díky přímému partnerství škol, Cvenić musel být při organizaci studijního pobytu soběstačnější: dostával peníze a bydlení, jídlo a městskou hromadnou dopravu platil a zařizoval sám. „Bylo skvělé mít vše hrazené a už zařízené. O nic jsem se nemusel starat,“ říká Lohr.
„Nějaké prostředky jsem dostával z evropského projektu Erasmus, to samotné by mi ale nestačilo,“ přiznává naopak Cvenić a zdůrazňuje, že bez peněz z chorvatského státního stipendia by si studium ve Stuttgartu dovolit nemohl. Lohr dostával v hotovosti pouze kapesné z programu, na dálku jej podporovali i rodiče.
Rozdílný přístup okolí
Cvenić o Stuttgartu říká, že jde o město jako stvořené pro studenty. Němci jsou podle něj přátelští, nejčastěji se ale bavil s jinými studenty ze zahraničí. „Byli jsme velká spojená skupina, s místními jsme se ale samozřejmě stýkali. Opravdové přátele mám ale hlavně mezi dalšími lidmi z Erasmu,“ poodkrývá Chorvat.
Utvrdil se v tom, že Němci přistupují profesionálně i ke studentům ze zahraničí a v oblasti vzdělávání vědí, co dělají. Většina z nich mluví anglicky, takže nemají problém ani s komunikací s cizinci.
Lohr byl v Bayreuthu jedním ze šesti českých studentů, kteří se programu v daném pololetí účastnili. Jejich začlenění do třídy a skupiny bylo díky menšímu počtu snadnější než u Cveniće. „Nedokážu si představit, že bych se bavil jen s Čechy. Přijali nás tam mezi sebe skvěle, Němci jsou hodně přátelští a chtějí si rozšiřovat obzory, takže je zajímaly i naše české názory,“ tvrdí Lohr.
