Španělské město Lloret de Mar nespí. Lidé uctívají sv. Kristýnu

23. 7. 2013

Archiv Kultura Zahraniční

Slavnostní procesí, ohňostroje, tance, stovky lodí a modré trojúhelníkové šátky. To vše neodmyslitelně patří k posledním deseti dnům v katalánském městě Lloret de Mar. V tu dobu se tam totiž konají nejdůležitější slavnosti města — Fiesta de Santa Cristina.

Patronce rybářů a města Lloret de Mar, sv. Kristýně, vzdávají každoročně hold tisíce lidí pobývajících na konci července ve španělském přímořském letovisku Lloret de Mar. Hlavní oslavy trvají tři dny, od 24. do 26. července. Město však slaví podstatně déle. „Vše začíná okolo 20. července a končí až poslední den v měsíci,“ popisuje místní obyvatelka, pětasedmdesátiletá důchodkyně, která se ve městě narodila, Marta Barrónová.

„S’amorra, s’amorra!” už připlula, křičí diváci na pláži Svaté Kristýny, když se loď s patrončinými ostatky dotkne břehu. Vždy 24. července v osm hodin ráno vyplouvá na sto lodí, rybářských,turistických, ale i kánoí či kajaků, od farního kostela Svatého Romána na pláž Svaté Kristýny, která je zhruba tři kilometry od města. Bosí rybáři oblečení v tradičích krojích, které už dnes běžně nenosí, přináší po městské pláži ostatky své patronky na loď.

Relikvie světice, vlastně jen její lebeční kost a úlomek jiné kosti, doprovazí na moři i muzikanti. Ze břehu sledují celé procesí stovky lidí. Mezi nimi jsou jak místní obyvatelé, radní a představitelé církve, tak i turisté, kteří neváhají si přivstat, aby tuto netradiční slávu nezmeškali. „V mládí jsem také jezdívala s bratrem na lodi. Teď už procesí sleduji jen ze břehu. Musím proto vstát už v pět ráno, abych byla vpředu a na vše dobře viděla,“ říká důchodkyně.

Hudba a tanec nesmí chybět

Loď veze ostatky na pláž, nad níž se tyčí kopec, kde je chrám sv. Kristýny. Tam se pak slouží mše a po ní rybáři zasednou k jídlu pod pětisetletou posvátnou borovicí. „Jí se dušené maso. Proto, aby nás Kristýna i nadále ochraňovala a rybářům zajistila dobré úlovky a obživu,“ vysvětluje Barrónová.Většina místních obyvatel, ale i turistů po dobu oslav nosí okolo krku modrý šátek. Ten je pro každý rok trochu jiný. „Je to tradiční symbol úcty. K dostání je skoro ve všech obchodech ve městě. Stačí si jen o něj říci,“ vysvětluje Barrónová.

Ještě téhož večera se všichni schází na antukové promenádě před radnicí. Oslavy pokračují tradičním tancem Ball de les almorratxes. Barrónová vypráví, že tento tanec připomíná strou arabskou legendu. Mladý Arab se zamiloval do křest´anské dívky a když ji poprosil o tanec, daroval jí skleněný flakón s parfémem. Ona ho však odmítla a lahvičku rozbila, protože nechtěla zradit svou víru. V té době byla láska mezi Maurem a křest´anskou nemyslitelná. Ball de les almorratxes tancují čtyři mladé páry. Chlapci věnují svým tančenicím lahvičku s parfémem a ony ji rozbijí o zem. Říká se, že které z dívek rozbije flakón na nejmenší kousky, do roka se vdá.

Na stejném místě se předcházejícího dne konala přehlídka zástupců nejrůznějších tradičních řemesel v jejich krojích. „Jsou to třeba pekaři, mlékaři, ševci, švadleny a samozřejmě nechybí ani rybáři. Těch je tu nejvíc,“ popisuje manžel Barrónové, sedmdesátiletý Francisco. Všichni se tu baví, tancují a zpívají. Lloret zkrátka v tomto období téměř nespí.

Hlavní slavnosti jsou zakončeny velkým ohňostrojem. Od brzkého rána 26.července je vždy uzavřena velká část městské pláže. Světelná show trvá okolo patnácti minut a je vidět téměř z každé části města. „Nejlépe si ji samozřejmě užijete z pláže, když stojíte přímo pod místem, odkud jsou rachejtle odpalovány,“ říká Barrónová. Pocit, když na vás z nebe „padá“ zlatý déšt´ je prý nepopsatelný.

Po ohňové show následuje koncert. Hudba a tanec doprovázejí všechny dny oslav. Koncerty u radnice, před kostelem, na menších náměstíčkách či průvody muzikantů po městě. Lidé se zde potkávají s dávnými přáteli. „Nevidíme se celý rok, ale i tak máme jistotu, že při sv. Kristýně se vždy potkáme,“ uzavírá Francisco a dokresluje tím společenskou důležitost tohoto svátku.