Madeleine Albrightová: Dívka ze Smíchova, která se zapsala do dějin USA i Česka
Madeleine Albrightová dokázala to, co žádná jiná žena před ní. Rodačka z pražského Smíchova se stala první ženou v historii USA, která zastávala důležitý post ministryně zahraničí. Celoživotně bojovala za demokracii, lidská práva a i díky její roli se Česká republika stala už v roce 1999 členskou zemí Severoatlantické aliance. I ke konci života, kdy bojovala s rakovinou, žila Albrightová politikou – přesně například popsala, čeho je schopen ruský prezident Vladimir Putin.
Empatie byla pro Albrightové typická už od dětství. To pro ni nebylo vůbec snadné: narodila se do židovské rodiny prvorepublikového diplomata Josefa Korbela a v minulém století byla nucena hned dvakrát opustit svůj domov. Poprvé utekla se svou rodinou v roce 1939 do Londýna kvůli nacistické okupaci. Po konci války se sice rodina vrátila zpět do Prahy, ne však na dlouho. V roce 1948, to bylo Madeleine jedenáct let, musela po komunistickém převratu utíkat znovu. Tentokrát už napořád.
Jednou z nejvlivnějších žen světa
Albrightová, tehdy ještě Korbelová, se s rodinou přestěhovala do Spojených států amerických, kde později vystudovala politologii, veřejné právo a státovědu. Specializovala se především na východní Evropu a vztahy mezi Východem a Západem. Diplom získala i z Kolumbijské univerzity na Institutu ruských studií.
V politice se začala angažovat ve svých 39 letech. Nejdříve pracovala pro demokratického senátora státu Maine, později nastoupila do administrativy Bílého domu. Když jí tehdejší prezident USA Bill Clinton v roce 1997, kdy byl zvolen na druhé funkční období, navrhl do funkce ministryně zahraničí a následně ji americký Senát jednohlasně potvrdil, stala se vůbec první ženou, která kdy zastávala jeden z nejvlivnějších postů světa. V této funkci setrvala po celé čtyři roky a po právu získala pověst nekompromisní ženy a schopné diplomatky.
Od mužských kolegů se lišila občasnou tendencí jednat na přímo a nebrat si servítky i tam, kde by se to od vrcholné diplomatky mohlo očekávat. Za největší pracovní zážitek Albrightová označovala především to, že jako ministryně zahraničí mohla sedět za cedulí s nápisem Spojené státy. „Má to pro mě velký význam zejména proto, že jsem se tu nenarodila. Jsem velmi vděčná Američanka,“ řekla v rozhovoru pro časopis Elle v roce 2020.
Žila naplno až do konce
I když Albrightová prožila většinu života v USA, na svůj domov nikdy nezapomněla. Byla to právě ona, kdo uvnitř kabinetu tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona nejvýrazněji prosazovala, aby se Česko spolu s dalšími středoevropskými zeměmi stalo součástí Severoatlantické aliance (NATO).
Ani po odchodu z ministerské funkce Albrightová veřejný prostor nikdy neopustila. Jako předsedkyně Národního demokratického institutu se po více než dvě desetiletí zasazovala o prosazení demokratických principů, vyučovala zahraniční politiku a také se věnovala podpoře a mentorování nové generace žen. Ještě měsíc před smrtí komentovala aktuální dění na Ukrajině. Za svého života toho Albrightová dokázala mnoho, a i proto bude navždy považována za jednu z nejdůležitějších žen nejen americké, ale i české historie. Uvědomovala si to dobře i ona sama, i proto říkala: „Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít takový život, jaký jsem měla.“
