Lidé z brazilské Bataypory tančí polku a poslouchají Nohavicu
I na místě vzdáleném téměř deset tisíc kilometrů od naší republiky se můžete domluvit česky. V Brazílii totiž existuje několik měst, které založil Jan Antonín Baťa. Právě v těchto místech někteří z tamějších obyvatel udržují české tradice a navštěvují hodiny českého jazyka.
Bataypořané mají Českou republiku v oblibě. Zdroj: Jakub Petera
„Ahoj, jak se máš?“ Těmito slovy se nezdraví pouze Češi, ale i někteří Brazilci. V největším státě Jižní Ameriky se totiž nachází takové malé „české městečko“. Leží na území Matto Grosso do Sul a jmenuje se Bataypora, což v překladu znamená Baťova dobrá voda. Po vzoru Zlína ho roku 1953 nechal vystavět Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati – zakladatele slavných obuvnických závodů.
Do Bataypory se letos v létě vypravil Jakub Petera (27). „Od hrníčku po traktory je to tam jedna vzpomínka na českou zemi vedle druhé. Farmáři jezdí v Zetoru, vědí, kdo to byl Havel a znají písně Jarka Nohavici, “ vypráví Petera. V současné době žijí v Bataypoře tři rodiny s českým původem, ale tradice neudržují jen oni.
Výuka českého jazyka v brazilském městečku. Foto: Jakub Petera
Ve městě, které má zhruba deset tisíc obyvatel, existuje i škola, na které se od roku 2005 vyučuje český jazyk a někteří krajani ho díky tomu ovládají velmi dobře. Každý rok se kurzu účastní asi třicet lidí. Mezi Brazilce, kteří mluví česky patří i Dolores Baťa Arambasic (65), vnučka zakladatele města.
„Češi mají tradice, my sambu“
S Dolores vedl Jakub Petera rozhovor, o který se s redakcí Generace20 podělil. Baťova vnučka v něm svérázně vypráví, jaký má na Čechy názor: „Vy máte dobrou hlavu. Nejste vojáci a bojovníci, co by se někde rvali, ale statečnost máte obrovskou. Vy jste zvítězili, vy jste přežili. Máte tradice.“ Podle Dolores Brazilci takoví nejsou. „My máme fotbal a sambu,“ dodává se smíchem.
Bataypořané mají Českou republiku v oblibě a dokazují to i tím, jak bravurně tančí české tradiční tance. Naučili se je v tanečním spolku Klenot, který vlastní i moravské kroje. „Když nám tam jeden černoch předváděl, jak umí polku, připadal jsem si, jako bych nikdy nebyl v tanečních,“ vzpomíná Petera.
Bataypora ale není jediné město založené Baťou. Mezi další patří například Batatuba, Bataguassu či Mariapolis – pojmenovaná po jeho manželce. V tamních končinách mimo jiné zakládal i obuvnické závody, stavěl kina, silnice a železnice.
Tajná podpora exilové vládě
Taneční soubor Klenot vlastní několik moravských krojů. Foto: Jakub Petera
Když firmu Baťa vedl Jan Antonín, dostala se téměř na všechny kontinenty. Po Mnichovské dohodě obchodník odcestoval do zahraničí, odkud pod pseudonymy posílal Benešově exilové vládě peníze. Velká Británie a USA však Baťu neprávem umístily na černou listinu kolaborantů s nacistickým Německem, protože se prý otevřeně nepřipojil k odbojovému hnutí.
Byl odříznut od veškerého majetku a odjel právě do Brazílie, kde ho za zrádce nepovažovali. Chtěli po něm, aby ze země vytvořil druhé Spojené státy. Druhá světová válka skončila a Baťa, místo toho, aby se mohl vrátit do rodné země, byl bez jakéhokoliv předvolání roku 1947 odsouzen Národním soudem na patnáct let vězení a konfiskaci majetku. Janovi nakonec zůstala pouze část firmy na území Brazílie. Zemřel v roce 1965 v Batatubě. Byl očištěn až v roce 2007.
