Japonsko – čínské rozepře se zase o něco více stupňují
ostrovy Senkaku, autor: Yomiuri Shimbun, zdroj: AP Photo, země
Celá aféra odstartovala 7. září, kdy japonské hlídkové čluny u problematických ostrovů zadržely čínskou námořní loď. Čtrnáct námořníků, kteří se v tu dobu nacházeli na palubě, bylo propuštěno, ale kapitán lodi byl zadržován ještě dva týdny poté.
Protesty z obou stran
Jakožto nezaujatí pozorovatelé se určitě zeptáte, proč se o souostroví, které leží asi 200 kilometrů od Tchaj – wanu a přibližně 300 kilometrů od Okinawy, vlastně tolik dohadují ? Odpověď je ovšem jasná a můžeme se držet hesla: Za vším hledej peníze. V okolí ostrovů jsou totiž velice vzácná naleziště ropy a zemního plynu.
Ve třech čínských městech centrální části země protestovalo na deset tisíc lidí. Dav „ozbrojený“ transparenty provolával protijaponská hesla a dokonce zde nechyběly ani výzvy k boji.
Chladné ovšem nezůstalo ani Japonsko. V Tokiu se sešlo asi na dva tisíce lidí a pochodem k čínskému velvyslanectví dávaly najevo, že souostroví Senkaku je jasným vlastnictvím Japonska.
Někteří demonstranti pálili japonské vlajky, když ale pronikli do jednoho z obchodů prodávajícího japonské sportovní oblečení, byla na pomoc přivolána zásahová jednotka.
Na začátku října se při příležitosti summitu Evropské unie v Bruselu sešli ministři obou výše zmiňovyných zemí, za účelem dohodnout se, komu tedy ostrovy připadnou. Japonský premiér Naoto Kann a jeho čínský protějšek Wen Ťia-pao se sice nedohodli na tom, komu ostrovy patří, ale v oficiálním prohlášení ze schůzky, jež přinesla ČT24.cz, bylo uvedeno toto: „Obě strany se dohodly posílit nevládní výměnu i kontakty mezi vládami a uspořádat ve vhodnou dobu čínsko-japonská jednání na vysoké úrovni“.
Kde je pravda?
Velice nedávno se objevilo na internetových stránkách japonského velvyslanectví toto prohlášení, ve kterém ministr zahraničí Maehara Seiji popírá jakýkoliv nárok Číny na ostrovy Senkaku.
„Ostrovy Senkaku nebyly zahrnuty mezi území, kterých se Japonsko vzdalo na základě 2. článku Sanfranciské mírové smlouvy. Podle 3. článku téže smlouvy byly ostrovy Senkaku, jakožto součást ostrovů Nansei, uloženy pod správu USA a podle dohody o ostrovech Rjúkjú a Borodinských ostrovech mezi Japonskem a USA byla jejich správa vrácena Japonsku. Výše uvedené skutečnosti zcela jasně ukazují status ostrovů Senkaku jako japonského území.
Skutečnost, že se Čína nikdy nepostavila proti tomu, aby byly ostrovy Senkaku na základě 3. článku Sanfranciské mírové smlouvy zahrnuty mezi oblasti pod správou USA zřetelně vypovídá o tom, že Čína tyto ostrovy nepokládala za součást Taiwanu. Vláda Čínské lidové republiky a příslušné taiwanské úřady začaly zpochybňovat územní práva na ostrovy Senkaku až ve druhé polovině 70. let, kdy se začalo hovořit o možnosti výzkumu ropných zdrojů na kontinentálním šelfu Východočínského moře.
Žádný z bodů, které vláda Čínské lidové republiky a taiwanské úřady uvádějí jako „historické, geografické a geologické důkazy“ nelze z hlediska mezinárodního práva považovat za platné argumenty podporující nároky Čínské lidové republiky a Taiwanu na ostrovy Senkaku“.
A jak celá aféra dopadne, tak na to si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Jen doufejme, že to všechno neskončí nakonec u dna, jako se stalo v podobném případě ve sporu o ostrov Jižní Talpatti mezi Dhákou a Dillím, kdy se spory o ostrov táhly tak dlouho až se „díky“ globálnímu oteplování a zvýšování hladiny moře ostrůvek nakonec potopil.