Ilegální přistěhovatelství do Evropy je organizovaným zločinem, tvrdí odborník na migraci
Z Afriky míří na starý kontinent vlna migrantů. Od pádu nejsilnějších diktátorských režimů, mezi které patřila například Kaddáfího Libye, přepluje přes Středozemní moře do Itálie, Španělska či do Řecka přibližně tisíc migrantů měsíčně. Ti všichni chtějí podle Jana Schrotha do Evropy za lepším životem. Unie ilegální migrací redukuje a kontroluje, hlavně se ale snaží snížit počet mrtvých na přetížených loďkách, na kterých se často Afričané do Evropy snaží dostat. Tyto bárky již pod tíhou několikrát ztroskotaly a na dno moře s sebou vzaly i stovky lidských životů.
Proč je v této době ilegální migrace z Afriky do Evropy tak rozsáhlá a početná?
Konflikty v Africe nekončí a lidé tam pouze čekají na příležitost, jak se dostat do Evropy za lepším životem. Celé je to ale spojeno s vnímáním migrace světovou společností. Přemist´ování není problémem, pro lidi je výzvou. Je přirozenou součástí života a i v dějinách jsou důkazy o migraci větších skupin, než je tomu dnes. I když se tak zdají být dnešní pohyby dramatické, nejsou v porovnání s minulostí ničím výjimečným. Téměř vždy, když byl někde ve světě konflikt, byla migrace lidí z dané oblasti jinam naprosto přirozeným jevem.
Kolik migrantů a proč se ročně plaví do Evropy přes Středozemní moře?
Bavíme se o přibližně třech stech tisících migrantů. Takové číslo je jistě problémové pro nárazové oblasti. V Itálii ostrov Lampedusa, ve Španělsku pak dvě africké osady Ceuta a Mellila a oblasti v Řecku. Jenže Afričané nechtějí zůstat v těchto nárazových oblastech, naopak chtějí do pevninské Evropy. Pokud mají prostředky potřebné pro cestu, nezůstanou na pobřeží. V rámci Schengenského prostoru dnes není problém se po Evropě volně přesouvat.
Zvládnou evropské země zajistit imigranty ekonomicky?
Celá Evropská unie má přes půl miliardy obyvatel, samotná Itálie pak šedesát milionů. Pořád se tedy bavíme o maximálně jednom procentu nárůstu. Nejde tedy v žádném případě o výraznou ekonomickou zátěž. Imigranti obvykle nejdou za sociálními dávkami, jsou to lidé v produktivním věku, kteří chtějí v Evropě pracovat a posílat našetřené peníze svým rodinám v Africe. To, co se momentálně ve Středozemním moři děje, není problém ekonomický, nýbrž humanitární.
Mluvíte o počtu zemřelých?
Přesně tak, to je problém, se kterým aktuálně bojují ty nárazové evropské státy v čele s Itálií. Země zachytávají lodě a pomáhají jim. Záleží pak na každé zemi, jak to udělá. Řecko například ve většině případů lodě otáčí a posílá zpět do Afriky. Těmi, kdo za problémy mohou, jsou ale organizátoři cest přes moře, což jsou skupiny takzvaných převaděčů.
Jak země s těmito skupinami bojují?
Boj proti takto rozvětveným skupinám je velmi těžký. Bavíme se o vysoce propracovaném organizovaném zločinu, ve kterém je v dnešní době celosvětově více peněz než v obchodu s narkotiky. Bitva s ilegální migrací tak stojí na boji proti těmto skupinám, ne proti jednotlivým migrantům. Na jedné straně konfliktu stojí organizace Frontex, která hlídá hranice Evropské unie, na straně druhé organizované skupiny.
Kde ale vznikají ztráty lidských životů?
Organizovaný zločin na transportech vydělává obrovské peníze, velkým problémem je způsob přepravy migrantů. Pokud by skupiny Afričanům opravdu pomohly do Evropy, dala by se jejich aktivita považovat za chvályhodnou. Jejich tradiční strategie ale je, že dovezou loď do evropských vod a zavolají pobřežní hlídku, která se o migranty musí postarat. Organizátoři mezi tím sami utečou. Jindy zase přivezou velkou skupinu lidí na velké lodi a pak ji rozdělí na několik rybářských bárek. Ty se mnohdy plaví bez kapitánů, z čehož plynou největší katastrofy.
Jaká je legální cesta pro migranty do Evropy?
To je právě ten největší problém, žádná totiž není. Pokud by legální cesta byla, drtivá většina migrantů by ji využila. To je právě ten začarovaný kruh, všechny evropské vlády o rizicích v otázce ilegální migrace vědí, ale neřeší je efektivně. Svobodný pohyb a možnost výběru místa pro život migranti nemají. Přitom v Evropě chybí pracovníci v sektorech, v nichž nikdo pracovat nechce. Existují výzkumy z Harvardské univerzity, jež říkají, že pokud by se migrační tok uvolnil o pět procent, tak by ekonomiky po celém světě vydělaly miliardy dolarů.
Je tedy na obzoru nějaká dohoda o legální migraci?
Některé země se snaží o nastavení systému pracovní migrace a migrace cirkulární, kdy by cizinci měli možnost vydělat si a vracet se opakovaně do Evropy. Migranti tak často raději volí nelegální cesty kvůli tomu, že kdyby se pak měli jednou vrátit do Afriky, tak už poté nebudou mít možnost se do Evropy podívat. To je i úkolem Mezinárodní organizace pro migraci, aby šířila informace jak v Evropě, tak i v Africe.
