Francouzština na více způsobů
Už na první poslech člověk pozná, že není francouzština jako francouzština. Jedni více ráčkují, druzí zase zpívají. Slovní zásoba za velkou louží je ovlivněna anglofonní částí Severní Ameriky, takže se oproti Evropě liší tím, že se tam používají více anglicismy. To ale není jediná odlišnost francouzského jazyka.
V Québecu se vyjadřují takovými výrazy, které se ve světe používaly v 15. století. „Když to přeložím do češtiny, tak mluví o autě jako o kočáru nebo o zimní bundě jako o kamizole,“ vysvětluje studentka francouzštiny Veronika Cmíralová (24) z Olomouce.
Další nemalý rozdíl je v gramatice. Tam, kde Francouz vyslovuje „t“, Kanaďan řekne „c“. „Je to docela šok, když se něco učím ve škole a oni potom úplně popřou pravidla výslovnosti,“ stěžuje si Cmíralová. Dodává, že mimo Evropu také opakují zájmena. Neptají se „Ty chceš zajít na kafe?“, ale „Ty chceš ty zajít na kafe?“
Přednost má angličtina
Lidé v Kanadě uznávají, že evropská francouzština je tou originální a jedinečnou verzí, podobně jako britská angličtina oproti té americké, ale zároveň si stojí za tím, že jejich jazyk zní mnohem lépe. „Typiční Francouzi mají víc ženský přízvuk, proto někdy vtipkujeme, že znějí ‚teple‘,“ přiznává se smíchem Fred Massicotte (22) žijící v Québecu.
Díky rozdílnému přízvuku a odlišné gramatice se občas stane, že dva lidi se stejnou rodilou řečí konverzují raději v angličtině. „Na univerzitě ve Státech jsem se setkal s Francouzi, mluvili jsme na sebe mateřským jazykem, ale nakonec jsme zjistili, že si mnohem líp rozumíme v angličtině,“ tvrdí Massicotte.
V Evropě se shodují, že kanadský přízvuk zní přísně a mnohdy až vulgárně. „Québečani se vyjadřují jinak. Překládají různá slova z angličtiny do francouzštiny, takže nám to potom nedává moc smysl,“ komentuje rodilý Francouz Hyacinthe Hamon (23). Vtipy z Québecu ho navíc vůbec nepřekvapují. Uklidňuje ho fakt, že on je ten, co hovoří kvalitní francouzštinou.
Nadávka, nebo pochvala?
Díky zřejmým rozdílům se tak mohou Francouzi nebo Québečani dostat do zapeklitých situací. Jeden výraz může totiž pro každého z nich znamenat něco úplně jiného. Když se řekne: „Elle est bonne,“ v Québecu to bude chápáno tak, že dotyčná žena je v něčem dobrá. Ale ve Francii se rázem stane z šikovné ženy prostitutka.
„Mnohokrát došlo k vtipným momentům, kdy při konverzaci rozuměl každý jedné věci jinak,“ vzpomíná Cmíralová. Podle ní je evropský přízvuk libozvučnější a jemnější. Francouzštinu v Québecu označuje za vtipnou: „Mnohem víc tam intonují, takže to někdy zní, jako když zpívají,“ popisuje.