Eurotrip: jak si pořádně užít starý kontinent
I pro mě a pro přítele Ondru to byl smysl cesty. Našim cílem bylo Španělsko, konkrétně hlavní město Katalánska Barcelona. Protože jsme na tuhle cestu měli našetřeno poměrně dost peněz, rozhodli jsme se, že je nechceme utratit jen v plážových barech a za suvenýry, ale že si uděláme takový výlet po Evropě. Při plánování trasy jsme vybírali evropská města, která bychom chtěli poznat. Naší velikou výhodou bylo, že jsme měli auto, a tak jsme se mohli stát opravdovými pány své cesty.
První záchytný bod byl pro nás Amsterdam. Město mladých lidí a zábavy, místo, které láká svobodou. Z Čech jsme vyjeli druhou březnovou sobotu po obědě. Pro Ondru to byla první dlouhá cesta za volantem. Před půlnocí nás přivítalo německé město Dortmundu, kde jsme přespali na místním dálničním parkovišti pro automobily a kamiony — Autohofu. Já jsem usnula tak tvrdě, že jsem vůbec nezaregistrovala odjezd z parkoviště a probrala jsem se až na holandské dálnici.
Země plná vody a tulipánů
Amsterodam je městem vodních kanálů Zdroj: http://wikipedia.org/
Bylo to krásné probuzení. Probuzení v zemi, kterou jsem chtěla tak dlouho navštívit. Když jsme přijeli do centra Amsterodamu, hledali jsme hotel, kde bychom na několik dní zakotvili. Našli jsme si hotýlek přímo u jednoho z amsterodamských vodních kanálů, což nám poskytlo romantický výhled na toto krásné město. Hned jak jsme se zmátořili z té dlouhé cesty, vyrazili jsme do ulic.
Navštívili jsme mnoho zajímavých míst, jako je kanál Herengracht, nejvznešenější ze všech se stylovými městskými paláci, plovoucí květinový trh nebo náměstí Leidseplei. Při večerní procházce nám Nizozemí představilo i svoji druhou tvář. Po cestě nám pár černochů nabízelo kokain, marihuanu a spoustu jiných návykových látek, o kterých jsme neměli ani tušení, co by s námi udělaly. Druhý den jsme měli na programu Rotterdam. Už při plánování naší cesty jsme se shodli, že si musíme prohlédnout největší přístav v Evropě. Po cestě jsme se zastavili také na tulipánových plantážích a kochali jsme se pohledem na větrné mlýny. Třetí den byl ve znamení odjezdu. Bylo nám trochu líto, že už se musíme s touhle překrásnou zemí rozloučit, ale věděli jsme, že toho máme ještě hodně před sebou.
Centrum Evropy s atomem
Dalším městem, kde jsme chtěli strávit pár dní, byla Paříž. Při cestě přes Belgii, jsme si nemohli odepřít návštěvu čůrajícího panáčka a velkého atomu v Bruselu. Když jsme přijeli do sídla Evropské unie, byli jsme velice hladoví, a tak naše první kroky vedly do restaurace. Oba umíme trochu anglicky a německy a zatím jsme se všude nějak domluvili. Když jsme ale viděli jídelní lístek v bruselské restauraci, byli jsme ztraceni. Nerozuměli jsme ničemu, co bylo v menu napsané, a tak jsme si nechali poradit.
Najedení jsme se vydali k čurajícímu panáčkovi. Tak trochu mi připomínal sošku chlapečka ve Františkových lázních, kterému si všichni sahají na jeho zlaté přirození, kvůli pověře týkající plodnosti. Dalším na programu byla prohlídka obrovského, 102 metrů vysokého, železného modelu atomu, který byl postavem v rámci světové výstavy Expo v roce 1958. A pak už jen nasedat a vyjet směr Paříž.
Romantika na každém kroku
Světla Paříže nás oslnila někdy před půlnocí. Nemohli jsme ale jít spát, bez toho abychom viděli Eiffelovku. I když jsme ve Francii nikdy předtím nebyli, Ondra nás zavezl přímo až k ní, k nejvyšší věži v Evropě. Vidět Eiffelovku v noci, byl pro mě opravdový zážitek. Byli jsme hodně unavení z cesty, takže jsme se vydali hledat nějaký motel a památky jsme nechali až na další den. Na okraji Paříže jsme narazili na motýlek se slušnými cenami, kde jsme se bez delšího rozmýšlení ubytovali. Hned po snídani jsme vyjeli opět do centra. Začátek naší procházky byl u Vítězného oblouku, pak jsme se nechali unášet výhledem z Eiffelovky a večer jsme si udělali romantickou procházku podél řeky Seny.
Tato země, lidé, jídlo i tamní atmosféra nám doslova učarovali, takže když se začal přibližovat konec naší cesty, tedy termín, kdy jsme měli být v Barceloně, netěšilo nás, že Francii opustíme. I tak jsme se třetí den strávený v Paříži vydali znovu na cestu, abychom ještě stihli navštívit Bordeaux a ochutnat vyhlášená vína. Tam jsme dorazili večer, zařídili jsme si ubytování a vyrazili do vinotéky. Po několika sklenkách jsme se spřátelili s místními lidmi a i přes značnou jazykovou bariéru jsme se skvěle bavili až do ranních hodin. Druhý den už na nás čekala poslední cesta, která vedla přímo k cíli — do Barcelony. Ani Španělsko jsme nezanechali neprozkoumaným.
Tančící fontána na Montjuic
Barcelona byla naším cílem hlavně proto, že jsem do tohoto krásného města přijela na kurz španělštiny. I když studium nebylo zrovna procházkou růžovým sadem, nenechali jsme si ujít zdejší krásy a zajímavosti. Naše první kroky vedli ke katedrále Sagráda Família. I když jsem tuto stavbu nenavštívila poprvé, opět mě svojí monumentalitou zcela uchvátila. Jeden večer jsme vyhradili návštěvě ulice La Rambla, která se táhne od nejznámějšího náměstí Placa Catalunya až po olympijský přístav. Po celé její délce se nám představovali pouličních umělci, od hudebníků přes tanečníky až po živé sochy. Na konci této ulice stojí socha Kryštofa Kolumba, který ukazuje na Ameriku.
I když už jsme v Barceloně neměli tolik času na návštěvu památek, nemohli jsme si nechat ujít představení Magické fontány Montjuic. Jednalo se o velkolepé představení světla, hudby a vody hrající nesčetnými barvami. Tato fontána stojí na kopci Montjuic před starodávnou pevností Kastelu. Představení začalo po osmé hodině večer a na několik desítek minut nás uchvátilo svou barevnou vodní hrou. Po absolvování jazykového kurzu byl náš výlet téměř u konce. Jako velcí fanoušci Formule F1 jsme si ještě nemohli odpustit návštěvu Valenci a navštívit místa, které jsme znali jen z televize.
Během tohoto vcelku krátkého putování po západní části Evropy jsme získali spoustu zkušeností, poznali místa, která jsme vždy chtěli navštívit a zažili chvíle, na něž budeme vzpomínat ještě dlouho. Ostatně dodnes na tento výlet moc rádi vzpomínáme a oba víme, že zopakovat si něco podobného se nám jen tak nepodaří.