Erasmus – zkouška dospělosti a nebo ztráta času?
Proč ses rozhodla právě pro Španělsko? Zvažovala jsi i nějaké jiné země?
Pro Španělsko jsem se rozhodla kvůli tomu, že jsem se v souvislosti se školními povinnostmi potřebovala naučit další jazyk, a španělština, jakožto druhý světový jazyk, se mi líbila a je docela lehká. Navíc jsem fanoušek teplého podnebí a celkově mě to lákalo. Měli jsme na výběr 3 města, a já si vybrala Granadu, protože je blízko moře i hor, není to velkoměsto jako Madrid, ani maloměsto jako Santiago de Compostela. Fakulta, kterou studuji, se zaměřuje na klinickou psychologii, což je i moje oblast zájmu, a také se ví, že Granada je sídlem pro hodně zahraničních studentů, a tedy pro ně mají dobře propracované programy, profesoři s tím počítají a vůbec je to ke studentům Erasma hodně otevřené.
Původně jsem zvažovala i jiné země, konkrétně hlavně Anglii nebo Wales, ale vzhledem k tomu, že anglicky už umím a učit se nový jazyk je rozhodně nejlepší v zemi, kde se používá, tak jsem se rozhodla pro Španělsko. Navíc o Anglii se ví, že je k zahraničním studentům hodně „unfriendly“.
Co vše jsi musela podniknout, aby ses do projektu Erasmus vůbec dostala?
Na každé univerzitě, případně fakultě, je tento postup jiný, u nás je to zrovna relativně jednoduché, domnívám se, že „filosofové“ zřejmě nejsou tolik „do světa“ jako například lidé na VŠE. Stačí se přihlásit včas, dodat motivační dopis a mít dobrý důvod, proč chcete jet. Nejtěžší je pak dostat se na místo, které jste si vybrali, pokud je to nějaké populárnější místo (právě Velká Británie a Španělsko je nejpopulárnější, dokonce myslím, že o Granadu byl letos zájem největší). Svou volbu obhajujete před komisí na katedře, a pokud vás vyberou, zbývá ještě fakultní kolo, u kterého účastník už nemusí být. No a potom je to jen o pevných nervech a spoustě byrokracie.
Pomalu, ale jistě se blíží všemi studenty neoblíbené a obávané zkouškové období. Pocit´uješ nějaký rozdíl ve „zkouškovém“ mezi Českou republikou a Španělskem?
Ano, výraznou. Skládat zkoušku v cizím jazyce, který ještě tak úplně neovládám, je dost velká zátěž. Navíc jakkoli se tvrdí, že Erasmus je „flákárna“ a že to každý zvládne „levou zadní“, tak to o Granadě rozhodně neplatí. Tady, na rozdíl od mojí školy, musíme něco dělat už v průběhu semestru, psát práce, dělat „praktika“, číst články, chodit do školy a podobně. Je to víc systém jako na střední škole, každý předmět je několikrát týdně jednu hodinu, z toho jsou některé hodiny teoretické a nepovinné, a některé praktické a povinné. Objem učiva je poměrně velký a detailní. Na druhou stranu tu nemají ústní zkoušky, ale písemné testy „multiple-choice“, případně kombinované s otevřenými otázkami, tak by to nemuselo být tolik obtížné. Pro nás „erasmáky“ asi bude největší problém s porozuměním otázkám a rychlostí odpovědí na ně.
Byla pro tebe výše grantu, kterou poskytuje studentům univerzitní komise, přiměřená?
Výše grantu by myslím mohla být dostatečná, pokud člověk žije hodně, hodně skromně. Ale vzhledem k tomu, že si to tam lidé chtějí hlavně užít, cestovat, vidět kulturu a podobně, tak je potřeba nějaké podpory od rodičů, případně mít vlastní úspory. Brigáda pro zahraniční studenty je tu utopie, protože je Španělsko stále v krizi a místní mají sami mají problém najít práci, takže pokud neumíme skvěle španělsky a nemáme velké štěstí, případně neumíme perfektně anglicky, tak nemáme šanci.
Co by jsi doporučila studentům, kteří to chtějí taky zkusit?
Určitě jít do toho, a to nejen těm, kteří to chtějí zkusit, ale i těm, kteří zatím váhají nebo z lenosti nechtějí. Neuvěřitelně vám to „otevře mysl“ vstříc nových věcem, lidem, jinému uvažování o světě. Zjistíte, že na světě existuje i něco jiného, než ta naše malá zemička, dodá to novou energii a motivaci něco dělat. Ještě mám před sebou 6 měsíců, takže nevím, jaké to bude, až se vrátím, vím, že na mě čeká spousta práce a asi budu trochu v depresi a smutná, že to skončilo. Na druhou stranu mě to přesvědčilo o tom, že do budoucna nechci zůstat jen u nás, ale podívat se i víc do světa a ideálně žít i někde jinde.