Drsný život Jacka Londona
Jack London, zdroj: www.jacklondonpark.com
Dobrodružnou povahu měl již Jackův vstup na tento svět. V červnu roku 1875 vyhnal jistý profesor Chaney z domu vlastní družku jen proto, že nechtěla nechat zahubit své nenarozené dítě. Flora Wellmanová, jak se žena jmenovala, se poté střelila do spánku. Přežila, a o sedm měsíců později, 12.ledna 1876, přivedla na svět Johna Chaneye. Toto jméno dítěti ale dlouho nezůstalo. Flora Wellmanová se ještě tentýž rok provdala a John získal příjmení po svém otčímovi – London.
Z jeho křestního jména pak vznikla zdrobnělina Jack. London neměl št´astné dětství. Jeho otčímovi zkrachovala farma a on tak musel od jedenácti let živit celou rodinu. Několikrát denně roznášel noviny a víkendy trávil zase jinou prací. Po nuceném přestěhování Londonových do Oaklandu začal Jack hojně navštěvovat tamní knihovnu. Stále ale dřel v továrně za pár centů na hodinu.
V patnácti letech se jeho mysl proti každodennímu otročení vzbouřila. Jack si z vypůjčených peněz koupil malou plachetnici a vyplul na moře lovit ústřice. Za jedinou noc strávenou uprostřed oceánu si vydělal více, než za tři měsíce v továrně na konzervy. Nenadálý přísun peněz změnil Jackův dosavadní způsob života. Částí výdělku sice stále podporoval rodinu, ale za zbytek obnosu pořádal divoké pitky.
Poté, co propil svoji loď, se nechal najmout škunerem Sofie Sutherlandová. Dlouhé plavby Tichým oceánem z místa na místo byly Londonovi první inspirací při psaní knih. Zpočátku ale neměly jeho díla kvůli drsnému stylu psaní valný úspěch. Jack se v té době vrátil domů, kde se nechal v rozporu se svojí dobrodružnou povahou zaměstnat jako topič v elektrárně, aby pomohl své živořící rodině.
V dubnu 1894 se připojil k armádě nezaměstnaných, která se chystala k pochodu na Washington. Ještě předtím ale procestoval jako tulák celé Spojené státy. Svoje zážitky z cest si pečlivě zapisoval do deníku. Ten později vydal pod názvem Cesta. Po návratu z toulek začal studovat na univerzitě a svými rukopisy obesílal vydavatele z celého světa. Nedočkal se však jediné odpovědi.
London se již smiřoval s faktem, že stráví zbytek života v bídě a jednotvárné dřině. Kdoví, co by s ním bylo, nebýt vypuknutí zlaté horečky. V březnu 1897 odjíždí tak jako mnoho jiných za blyštivým snem na Aljašku. I když se domů vrátil bez zlatých valounů v kapse, jeho nebezpečná cesta nebyla marná. V jeho denících bylo zachyceno tolik příběhů, že milióny čtenářů na celém světě uchvacují dodnes.
Povídkami z prostředí drsného severu London konečně proráží. Netrvá dlouho, a z kdysi pomocného dělníka v továrně se stává jeden z nejčtenějších spisovatelů. Velkou slávu mu přinášejí romány Volání divočiny nebo Bílý tesák. I přesto, že měl velké příjmy, stále žil v dluzích. Mohl za to démon alkohol a také Jackova velkorysost. V roce 1907 koupil jachtu a dva roky s ní brázdil oceány. Chtěl obeplout svět. Nepodařilo se.
Nakonec, 22. listopadu 1916, nemocný a v bídě, umírá Jack London na předávkování morfiem. Dodnes se neví, zda šlo o záměr, nebo jen nešt´astnou náhodu. Bylo mu čtyřicet let.