Do zahraničí vyvážíme zejména hlemýždí maso a kaviár, tvrdí chovatel šneků
Hlemýžď pro někoho může znamenat nevhodného návštěvníka zahrad, se kterým si často neví rady. Pro majitele farem jsou však tito plži s ulitou velmi cenní a důležití. Šnečí speciality jsou totiž vyhlášené nejen ve Francii, ale dokonce i v České republice. Za posledních několik let se zájem o šnečí delikatesy zvedl. Zkušenosti s chovem šneků má rodina Součkových, která žije v Brně a tato zvířátka chová již dvacet čtyři let.
Součkovi se v devadesátých letech zaměřili na chov šneků. „Dříve jsme 17 let vlastnili i šnečí farmu kousek od Brna. Nyní ale spolupracujeme s našimi chovateli, od kterých vykupujeme šneky a ty dále zpracováváme,“ objasňuje Miroslav Souček.
Maso plžů je kvalitní
Součkovi se specializují zejména na šneky tzv. jedlé velké, kteří žijí pouze v severní Africe. Tento druh je nejvhodnějším plžem, protože jeho maso je velmi kvalitní. Nejčastěji se z něj vyrábějí různé delikatesy jako jsou například tzv. bílý kaviár, šneky po burgundsku (maso s bylinkovou omáčkou, pozn. red.), játra nebo kosmetika.
O šneky odchované z Česka je zájem také v zahraničí, zejména ve státech Evropské unie. „Do zahraničí vyvážíme nejčastěji kaviár, maso nebo játra,“ tvrdí Souček. Podle něj se jedná o země, ve kterých není chov šneků tak velký, nebo vůbec žádný. Uvádí, že nejčastěji spolupracují například s Německem, Rakouskem nebo Slovenskem.
Do Francie je však dovoz českých šneků podle Součka minimální. „Myslím si, že je to kvůli tomu, že se Francouzi nejčastěji zaměřují na výkup zahradních hlemýžďů. Ti jsou totiž mnohem levnější, než ti afričtí, které nabízíme,” objasňuje Souček. Podle něj jsou šneci ve Francii spíš už jen byznysem a kvalitu šnečího masa tam moc neřeší.
Češi rádi experimentují
Velkým překvapením však může být fakt, že větší poptávka po hlemýždích specialitách je i v České republice. „Lidé v Česku přichází masu na chut´, protože rádi experimentují. Ze západní Evropy jsme po Francouzech, Italech a Portugalcích pátí v pojídání šneků,” tvrdí Souček.
Také studentka Nikola Fousová si oblíbila pokrmy z hlemýžďů. Poprvé je jedla před dvěma lety na dovolené ve Francii. „Nikdy před tím jsem je nezkoušela. Ochutnala jsem šneky se smetanovou omáčkou a bylo to moc dobré,“ tvrdí Fousová. Dodává, že občas si hlemýždě koupí i domů a vaří z nich různé recepty.
Součkovi se rozhodli pro pěstování afrických hlemýždů proto, že patří mezi nejvhodnější plže s ulitou, ze kterých se zpracovávají různé pokrmy. Nyní mají manželé po celé České republice několik dodavatelů, se kterými úzce spolupracují.
Mají své chovatele, kterým hlemýždě prodávají a následně je učí, jak se o šneky mají starat. Poté od nich zvířata odkupují a zpracovávají je. „Tento způsob je pro nás mnohem jednodušší a víc se nám vyplatí, než kdybychom měli farmu,” uzavírá Souček. Za svoje výrobky dostali několik mezinárodních ocenění, zejména z Francie.
