Děti bez problémů „nasají“ dva mateřské jazyky
Když něco chtějí po mámě, musí mluvit česky, když po tátovi, tak arabsky. To bylo první, co museli Rami s Gabrielem rozlišovat. Jejich otec Nashaat Nasser se narodil v Iráku, ale vyrůstal v Dánsku. Matka Jana Nasserová je Češka. V současné době celá rodina žije v dánském hlavním městě Kodani. Ke dvěma mateřským jazykům tak klukům přibyla ještě dánština.
Mít dva mateřské jazyky je bezesporu výhoda, která může v životě otevřít dveře k mnoha příležitostem. Ale také zjistíte, že na vás často zírají lidé, kteří mají dvojjazyčné děti za podivíny. To byla první reakce Jany, na otázku jak se žije dětem, které vyrůstají v bilingvní rodině. „Mínus je to, že kluci nevědí, jakou mají národnost. A my s manželem vlastně také ne. Česká nebo dánská? To je asi největší dilema,“ zamýšlí se Jana.
Ramimu je osm let a Gabrielovi šest a půl. Oba se narodili v Praze, ale pět let již žijí v Dánsku. „Praha byla fajn. Ale manžel se v Čechách nemohl věnovat své profesi. Česky mluví jen lámaně, což byl problém. Tak jsme se rozhodli pro Kodaň. A nelitujeme toho,“ říká Jana. Nashaat je středoškolským profesorem a učit na české škole pro něj bylo nereálné. Proto si v Praze otevřel kavárnu, která však neprosperovala. Vrátit se do Dánska s celou rodinou tak byla jasná volba.
Každý se učí jinak rychle
Když se Nasserovi usadili v Kodani, byly Ramimu tři roky. Mluvit začal v roce a půl. Češtinu ovládal bez problémů, jako každé jiné české dítě jeho věku. S tátou dokázal komunikovat arabsky také bez potíží. A dánštinu se pak učil „za pochodu“ ve školce. „Rami byl šikovnější, učil se jazyky rychleji,“ srovnává kluky Jana.
Gabrielovi však byl při stěhování jen rok a půl. Všechny tři jazyky se tak učil najednou a mluvit začal později, až ve dvou a půl letech. „Ale bylo to kvůli tomu, že toho musel zvládnout více naráz,“ zdůvodňuje Jana. Dánština mu dělala největší potíže. Doma slyšel češtinu a arabštinu, tyto jazyky mu proto byly bližší.
Tento rozdíl mezi kluky není nic neobvyklého. „Je to strašně individuální záležitost. Děti, když se učí, mají téměř neomezenou kapacitu. Jsou jako houby, nasají vše ze svého okolí. Nemají tak problém osvojit si dva mateřské jazyky. Není to učení násilím, ale přirozená věc,” potvrzuje dětská lékařka MUDr. Alice Povolná.
Záleží především na rodičích, jaké nároky na dítě kladou. Pokud jsou příliš vysoké, může to mít na dítě negativní vliv po psychické stránce. „Znám případ, kdy si Češka vzala Kypřana. Mezi sebou komunikovali anglicky a když se jim narodilo první dítě, hočička, mluvili s ní třemi jazyky a byli na ní velmi přísní. Musela se dobře učit a být ve všem nejlepší. Holčička z toho začala koktat. Pak se jim narodil kluk, na kterého nekladli takové nároky. Ten mluví třemi jazyky a je bez problémů,” líčí Povolná.
Plynule přecházet mezi jazyky není problém
V takovém babylonu jistě není lehké nemísit jazyky dohromady. „Kluci to nepletli. Od malička bylo v rodině striktně stanoveno, na koho mají jak mluvit,“ vyvrací Jana tvrzení odborníků, že děti jsou z více jazyků často zmateny. Jana s kluky komunikuje pouze česky, protože když se kluci narodili, jiný jazyk neovládala. Nashaat se rozhodl, že bude s dětmi mluvit arabsky.
Pravdou však je, že si kluci komunikaci někdy ulehčí a stanovené pravidlo poruší. Občas jazyky motají dohromady, ale to dělají cíleně. „Většinou je to v situaci, kdy si nemohou vzpomenout na nějaké slovo, proto ho nahradí synonymem z druhého jazyka,“ vysvětluje Jana. Jinak bilingvní děti samozřejmě rozlišují, s kým komunikují. Vědí, na koho jak musí mluvit, aby jim rozuměl.
Jaký jazyk máte raději? Tato otázka přirozeně napadne mnoho lidí, když se dozví, že někdo má více mateřských jazyků. „Dánština,“ shodují se oba kluci bez přemýšlení. „Já si myslím, že to není o lásce k jazyku,“ dodává Jana. Závisí to údajně na tom, který jazyk dítě používá nejčastěji za den. Kluci mluví dánsky ve škole, v obchodech a s kamarády. Proto se prý pro ně dánština stala jazykem nejpřirozenějším a zároveň i nejoblíbenějším.
Výhoda, která činí bilingvní děti odlišnými
Většina lidí kluky obdivuje a částečně jim i závidí jejich jazykovou vybavenost. „Gabrielovi je to zatím jedno, ale Rami už si začíná uvědomovat, jaké je to pro něj obrovské plus do života,“ podotýká Jana. Vše mu prý začalo docházet, když byl na prázdninách u babičky v Praze a jeden týden chodil se svým bratrancem do české školy, aby viděl, jak to chodí jinde. Během okamžiku se stal středem pozornosti.
Podle MUDr. Povolné je důležité se dítěti důsledně věnovat, aby dokázalo dobře komunikovat více jazyky. Hodně s ním mluvit a snažit se, aby mělo širokou slovní zásobu ve všech jazycích. „Určitě platí rčení, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem,“ shrnuje vše Nashaat.