Co popřát egyptskému lidu v jeho boji za svobodu?
Ani politologové arabisté nepředpokládali, že 82letý prezident předá svou moc takto brzy, ani ne po měsíčních nepokojích. Egyptu nyní vládne armáda, nejváženější instituce v zemi. Vojenští představitelé by měli garantovat svobodné a demokratické volby, které budou mít za cíl přiblížit zemi blíže demokracii a vyvést téměř 40 procent obyvatel ze životní úrovně v pásmu chudoby.
Jenže koho budou pobláznění Egypt´ané volit? V tomto ohledu se nabízí možná paralela s Íránem. I tam v roce 1979, po vlně občanských nepokojů, došlo k podobné revoluci. Představy demostrujících Íráňanů o politickém uskupení ovšem byly zcela odlišné od situace, která v zemi později nastala a panuje tam až doposud.
Mubarak byl spojencem Západu
V Egyptě existuje Muslimské bratrstvo, které je oficiálně zakázané, avšak tolerované. A pokud se jeho představitelům povede zosobnit se jako iniciátor Mubarakova odstoupení a naslibuje zbídačelým Egypt´anům práci a další sociální jistoty pro všechny, může se právě toto radikální náboženské uskupení chopit v budoucnu vlády. A to by mohlo mít fatální dopad na situaci nejen v této největší arabské zemi, ale i na celém Blízkém východě. Káhira totiž vždy působila jako centrum tohoto regionu, což do jisté míry vnímali západní velmoce pozitivně. Mubarak neinicioval vůči Izraeli žádné likvidační vojenské výboje a tím pádem se stal důležitým spojencem USA.
V Egyptě doposud nebyli muslimští fundamentalisté většinovým obyvatelstvem ani podporováni, ani vzíváni jako hrdinové. To vše se ovšem může, pokud se egyptští voliči rozhodnou z křest´anského pohledu nesprávně, diametrálně změnit.