Co je součástí buddhistických Velikonoc? Přednášky, meditace i malovaná vejce
Desítky lidí nervózně přešlapují v obřím sále komplexu budov Messe Kassel, který připomíná menší letištní halu. Návštěvníci tvoří úzkou uličku vedoucí od obřího pódia až po několik metrů vzdálený vchod do sálu. Čekají zde na příchod lamy Oleho Nydahla, který jim má před svou přednáškou udělit požehnání. „Promiňte, nechte mě projít,“ omlouvá se lidem okolo sebe postarší Němec a vzápětí od něj několik lidí dostává ránu loktem. Navzdory mírumilovnému charakteru akce nervozita v davu začíná stoupat.
Více dek než lidí
Po necelých dvaceti minutách přichází bělovlasý usměvavý muž, který rozhodně nevypadá na šestasedmdesát let, lama Nydahl. Přikládá tradiční buddhistický amulet k hlavám přihlížejících; rozdává tak lidem požehnání. Dostává se téměř na všechny, i na zhruba dvouletou holčičku, kterou drží matka v náručí. „Lamu uvidím dnes poprvé a jeho požehnání beru jako spojení své mysli s učitelem. Myslím, že pro každého buddhistu Diamantové cesty je setkání s ním důležitým bodem v duchovním rozvoji,“ vysvětluje přibližně pětadvacetiletá žena. Duchovní učitel se cestou k pódiu snaží nikoho nevynechat. Bere lidi za ruce, přikládá své čelo k jejich, usmívá se na ně, občas k nim pronese pár slov německy.
Celý sál hraje barvami, na zemi leží velké množství pletených dek a meditačních polštářků. Nikde už není místo, i ti, co dorazili o hodinu dřív, si musí sednout až do nejzazší části sálu. „Na lamovy přednášky chodíme pokaždé, když je v Německu. Centrum buddhismu Diamantové cesty navštěvujeme s manželkou asi pět let. Vídat našeho učitele pravidelně je pro nás duchovně důležité,“ říká muž středního věku, který sedí s manželkou na jedné z dek.
Přednáška charismatického lamy o buddhistické meditaci je v němčině a trvá zhruba tři hodiny, návštěvníci ale mohou odcházet a zase se vracet, jak se jim zachce. Na akci dorazily různé typy lidí od rodičů s novorozeňaty, přes teenagery a staré lidi. Většinu tvoří Němci. Jsou zde ale k dispozici i překládací zařízení a tlumočí se i do češtiny a dalších šesti jazyků. „Jsme opravdu rádi, že je tu polština. Lama byl sice minulý týden ve Vratislavi, ale my byli pryč, a tak jsme ho prošvihli. Jsme zvědaví, jak bude mluvit, zatím jsme četli jenom jeho knihy a ty nás zaujaly,“ říkají dvě mladé dívky, které, jak říkají, praktikují buddhismus teprve pár měsíců.
Město stanů
Ve velké hale, která předchází meditačnímu sálu je rozestavěna spousta dřevěných stolů s lavicemi. Kromě obědového menu zahrnujícího i maso, jež buddhismus striktně nezakazuje, si přijdou na své i vegetariáni. „Jsme tady tři dny i s dětmi, zatím to zvládají dobře, jsou tu i dětské koutky a zábava pro ně, takže jim můžeme předat něco do života a zároveň se nebudou o Velikonocích nudit,“ vypráví Němka, která zrovna podává malému chlapci vedle sebe vegetariánské ravioli.
Fronta na oběd je přímo neuvěřitelná a nekončí ani za dvěma rohy. Vše jde ale velice rychle a během dvaceti minut už téměř všichni jedí. Na každém stole stojí čerstvé narcisy nebo pomněnky s velikonoční výzdobou. Na pultu bufetu jsou dokonce k dispozici malovaná vajíčka. Velikonoce tu zkrátka nejsou tabu, i když se jedná o křest´anské svátky. „Oslava Velikonoc je krásná a je to tradice, která k naší rodině prostě tak nějak patří. Není důvod, proč je neoslavit,“ pokračuje Němka.
Kurz celkem trvá šest dní, a proto je tu pro všechny možnost kempování. Pět hal připomínajících pražské Výstaviště, je kompletně zastavěno stany. Některé plochy vypadají jako polní nemocnice, protože lidé zde spí na lůžkách záchranné služby. Pro nově příchozí může vypadat situace beznadějně, ale každý den lidi také odjíždějí, a tak se nakonec vždy nějaké místo k noclehu najde. Kolem stanů se prohánějí děti na koloběžkách a skateboardech. Lidé se prochází v ručnících do koupelny a zpět.
Technika stále vítězí
Večer návštěvníci čekají přednáška od jiných buddhistických mistrů. „Omlouváme se, ale přednáška dneska nakonec nebude. Uděláme pouze meditaci,“ říkají ale moderátoři na pódiu a sálem se ozve vlna protestního povzdechnutí. Meditace má začít sice až v jedenáct večer, lidem to ale nevadí, leží v hale, povídají si nebo meditují a děti pobíhají okolo.
Člověk si tu chvílemi připadá jako v úle. Podobné masové akce nejsou pro každého, řada praktikujících buddhistů vyhledává raději menší shromáždění, přesto i zde převládá pozitivní energie. Hodně lidí tu potkává své známé. Manželský pár z Německa, který jezdí na lamovi přednášky pravidelně se objímá s několika příchozími lidmi. „Některé známe z buddhistického centra, některé jsme potkali až tady před dvěma dny. Je to dobrá příležitost, jak se setkat s přáteli,“ vysvětluje.
Přátelskou atmosféru dokládá i takzvaný nabíjecí koutek. Desítky telefonů a tabletů se zde nabíjejí a nikdo je tu přitom nehlídá. I přes duchovní charakter akce sedí u svých mobilů téměř celý den hlouček dětí a upírají své zraky do displejů. U nich technika nad duchovnem vítězí.
Podívejte se také na fotoreportáž z meditačního víkendu zde.
