Chtěl osobně pomoct lidem v nouzi. Mladý Němec vyrazil do Sýrie postavit nemocnici
Dlouhých deset měsíců ovládali teroristé z Islámského státu sever Sýrie a zejména největší kurdské město Kobani. Před nebezpečím a strachem o život uteklo přes hranice do Turecka podle dostupných informací až 300 000 lidí. Konflikt skončil loni v dubnu, když byli poslední nepřátelé vytlačeni a do oblasti se opět mohli stahovat místní obyvatelé. Nevrátili se ale do známého místa, ve kterém vyrostli nebo prožívali své každodenní starosti. Kobani a přilehlé vesnice byly bitvou zcela zdemolovány, všude ležely především trosky.
Musela tedy začít kompletní obnova města. Kromě lokálních obyvatel přilákalo Kobani veliké množství dobrovolníků, mezi které patří také čtyřiadvacetiletý Němec Adalbert Konterbier. Ten se rozhodl loni v září přijmout nabídku kamaráda, který se do Sýrie chystal. „Chtěl jsem osobně pomoci a vidět výsledek nějaké skutečné práce, protože jenom poslat peníze na účet dobrovolnické organizace mi nestačilo,“ vysvětluje Konterbier svou motivaci. O situaci v zemi se dlouhodobě zajímá a chtěl na vlastní oči vidět stav zdemolované oblasti.
Město ožívá
Konterbier pracuje ve svém domovském městě Tübingen na jihu Německa jako elektrikář, a právě proto ho jeho známý oslovil s touto nabídkou. „Říkal, že by se jim hodil někdo s mými znalostmi z oboru při výstavbě nové nemocnice,“ vzpomíná Konterbier. Místní obyvatelé neměli přístup k pořádnému lékařskému ošetření, protože téměř žádná místní nemocnice nebyla funkční nebo na dostatečné úrovni. Celou akci pořádala mezinárodní dobrovolnická organizace Kobane Brigade, která se snaží s pomocí dobrovolníků zničené město obnovit a vrátit do něj běžný život.
Prací v Sýrii strávil Konterbier zhruba měsíc, jeho hlavní denní náplní bylo zavedení elektriky v budově, ale pomáhal také se základy jako stavěním zdí nebo úklidem. Dokončenou budovu nikdy na vlastní oči neviděl, protože před úplným spuštěním odcestoval zpátky do Německa. Nemocnice funguje zhruba od začátku roku a je využívána zejména místními ženami, které tam chodí rodit. V půlce září letošního roku obnovilo Rusko bombardování 151 kilometrů vzdáleného města Aleppo. „Nemocnice v Kobani ale podle mých zpráv stále stojí nepoškozená, za což jsem strašně rád,“ říká Konterbier.
Rodina motivaci Kontebiera jet do nebezpečné oblasti od začátku chápala, ale během samotného pobytu v Sýrii nadělal doma veliké starosti a obavy. „Nemohli jsme z bezpečnostních důvodů na místě používat mobilní telefony, máma s tátou vůbec nevěděli, jak na tom jsem,“ vysvětluje. Uznává, že pro ně situace bez dostatku informací musela být náročná. Skupina dobrovolníků se ale bála zachycení signálů a proto si telefony s sebou vůbec nebrala.
Hranice byly nebezpečné
Ačkoliv v době jeho pobytu na severu Sýrie neměl žádný konflikt hrozit, byl Konterbier a skupina dobrovolníků pod neustálou ozbrojenou ochranou. V některých volných dnech se chodil bavit s místními nebo pomáhal i některým jiným dobrovolnickým projektům, které se ve stejnou dobu v Kobani konaly. „Cítil jsem se bezpečně, postarali se o nás výborně,“ vysvětluje.
O něco větší dobrodružství nastalo při překračování hranic. Místní stráž sice neměla problém s vpuštěním dobrovolníků do Sýrie, ale cestu zpět popisuje Konterbier jako jeden z nejvíc nebezpečných zážitků v jeho životě. Hranice při přechodu do Turecka jsou totiž střežené a pro vstup na území do této země potřebují lidé povolení, které dobrovolníci neměli zařízené. „Přesouvali jsme se v noci, aby na nás nebylo vidět. Na hranicích stál jediný plot, přes který nebylo těžké se dostat, ale na turecké straně čekali vojáci,“ vzpomíná.
Ti po jejich spatření začali výhružně střílet do vzduchu a Konterbierova skupina se rozutekla na všechny možné strany. „Chvíli jsem utíkal, schoval se ve křoví a počkal několik minut, než se situace uklidní,“ tvrdí. Osamocený a uprostřed noci se vydal pěšky hledat své přátelé, na které narazil při cestě do nejbližšího města Suruç. Uvnitř Turecka ho žádné další potíže už ale nečekaly a letecky odcestoval v klidu zpět domů do Německa. Do Sýrie by se rád zase vrátil, ale vzhledem k tomu, že jsou hranice v tuto dobu střeženy ještě přísněji, nechce riskovat.