Čeští studenti se vracejí ze zahraničí. Kvůli koronavirové pandemii se necítí bezpečně
Zůstat v zahraničí, nebo se raději vrátit zpět do Česka? To zvažovala i Adéla Ertlová (20), která prvním rokem studuje řízení lidských zdrojů na Northumbijské univerzitě ve Velké Británii. „V Anglii na počátku nebrali pandemii vážně. Lidé nenosili roušky ani rukavice. Na ty, kteří ochranné pomůcky měli, se dokonce ostatní dívali skrze prsty,“ vypráví Ertlová. Vídala skupiny lidí vysedávajících v kavárnách i přes narůstající počet nakažených. Ten je nyní skoro sedminásobně vyšší než v České republice. Do nedávna se ale kromě uzavření škol žádná omezení nezavedla. „Právě kvůli nedostatku opatření jsem se přestala v zemi cítit bezpečně a odletěla jsem domů dřív, než se zrušila většina letů,“ říká Ertlová. Ve studiu nyní pokračuje online. Kolej, kde bydlí, má ale zaplacenou do poloviny července. „Můžu sice zrušit smlouvu, nikdo mi zatím ale nezaručil, že mi vrátí peníze za ubytování,“ vysvětluje Ertlová.
Vláda doporučuje přicestovat domů
V průběhu března začaly letecké společnosti rušit většiny spojů. Ti, kteří se pro odjezd domů rozhodli pozdě, neměli velkou šanci pro snadný návrat. Ministerstvo zahraničí tak pro české studenty poslalo speciální autobusy. Jeden z nich využila i Kateřina Pešková (25), která díky programu Erasmus studuje práva v Anglii. „V televizi jsem sledovala vyjádření ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který doporučoval, aby lidé kontrolovali webové stránky českého velvyslanectví. Tam jsem našla informace o nouzové přepravě,“ objasňuje Pešková. Přes e-mail vyplnila své údaje a o pár hodin později získala palubní lístek do autobusu. „Doprava byla zdarma a já jsem musela místenku závazně potvrdit. Kdybych si to rozmyslela na poslední chvíli, zabírala bych akorát místo někomu, kdo se chtěl do autobusu také dostat,“ vysvětluje Pešková.
Důvodů, proč se rozhodla opustit Anglii, měla víc. „Nelíbilo se mi, že britská vláda nenařídila žádné preventivní kroky ke snížení šíření nákazy. Spousta lidí chodila bez roušek. Studenti také nejsou moc zodpovědní a na koleji se scházejí ve velkých skupinách. Kdyby se koronavirus dostal na univerzitu, hned by se rozšířil,“ myslí si Pešková. Kromě toho se stejně jako většina studentů bála, že jí dojdou peníze. „Stipendium mám jen do poloviny června. Může se stát, že později Velká Británie uzavře hranice. Kdybych zůstala v Anglii, nedostala bych se pak domů a byla bych bez peněz,“ dodává Pešková.
Studium je v ohrožení
Podobně je na tom i Karolína Poláková (20), která byla na Erasmu v Dánsku. Ani tam se její spolubydlící neuchýlili k osobní karanténě. Naopak pořádali na kolejích divoké večírky. „Raději jsem se vrátila domů, abych trávila čas se svou rodinou,“ objasňuje Poláková. Uzavření českých hranic jí ale nedovolí vrátit se včas na květnové zkoušky. Univerzita teď studentům zadává pravidelné domácí úkoly přes výukový portál. „Alespoň máme možnost dokončit semestr přes online výuku a nemusíme opakovat ročník,“ popisuje situaci Poláková a dodává, že závěrečné testy bude dělat také přes internet.
Povinnosti na prvním místě
Někteří se ale rozhodli v zahraničí zůstat. Například Julie Pospíšilová (20), která studuje ve Wisconsinu, se do Česka nevrátila, protože by musela kromě školy přerušit i svoji basketbalovou kariéru. „Trenéři se báli, že kdybych odjela domů, nemohla bych se později vrátit,“ vysvětluje Pospíšilová. Zároveň ale přiznává, že by raději byla s rodinou. Po tom, co se rozhodla pandemii přečkat v Americe, ji ale zaskočil problém s bydlením. Její kolej totiž vystěhovala všechny studenty jako prevenci proti šíření koronaviru. „Naštěstí jsem se domluvila s kamarádkou, že se k ní na čas přestěhuji, dokud se situace neuklidní, “ říká Pospíšilová. Nikdo teď neví, jak se opatření vyvinou a jaké další komplikace s nimi spojené budou muset studenti v zahraničí řešit. Jestli se sbalí, nebo zůstanou, je na nich. Ministerstvo zahraničí pro ně vydalo jen radu: vrátit se do Česka co nejdříve, dokud to bude možné.
