Češka žijící v Saúdské Arábii: Některé ženy jsou tu nezávislejší než v Evropě
Jak se Saúdská Arábie staví k českým zdravotníkům?
Jsou tu dost žádaní. Už od devadesátých let sem jezdí lékaři z Česka a naopak Arabové si dost oblíbili léčebné pobyty u nás. Bývalý král Saúdské Arábie měl navíc české zdravotní sestry a také českou fyzioterapeutku, takže tu máme dobré jméno. Dostat se sem není tak složité třeba jako se vydat pracovat do Kanady, USA nebo Británie, tam jsou přísnější vstupní pravidla a daleko větší důraz na vynikající angličtinu. Tady mám lepší pracovní podmínky, dobré peníze, dělám v jedné z nejlepších saúdských nemocnic. Navíc mi arabský svět přišel vždycky zajímavý.
Čím?
Líbí se mi zdejší architektura, hudba… Vlastně už když jsem šla v Česku studovat fyzioterapii, bylo to se záměrem, že bych do Saúdské Arábie jela pracovat. Do té doby jsem byla jenom v Jordánsku a Emirátech a toužila jsem ten arabský svět ještě víc objevit.
Nebála jste se odjet do země, kde platí islámské náboženské právo šaría?
Já jsem před odjezdem dost četla a zjišt´ovala, takže upřímně jsem situaci tady očekávala ještě horší. Ale vlastně jsem se nebála, spíš jsem se těšila. Vždyt´ byl můj sen se sem dostat. Samozřejmě na některé věci se těžko zvyká – pravidla jsou přece jenom jiná. Žena se třeba nesmí ukázat na veřejnosti s žádným mužem, pokud to není její manžel. Je zakázáno mít s někým vztah před svatbou, ani snoubenci se spolu nemůžou veřejně ukazovat. Tohle mi dělá problém. Když mě kamarád veze s kočkou k veterináři, může nás chytnout policie.
Co by se vám stalo?
Vlastně nic hrozného, já jako Evropanka tu žiju dost nezávisle. Policie by nás maximálně poslala domů. Kdyby ten kluk ale byl muslim, mohl by mít daleko horší nepříjemnosti, třeba jít i do vězení. Já a moji kolegové z Evropy tu žijeme jako křest´ané, takže se na nás pravidla jejich náboženství nevztahují. Samozřejmě, že když bydlíme v cizí zemi, musíme jejich právo dodržovat, ale pokud neuděláme nějaký velký průšvih typu prodávání drog, nikdo si nás moc nevšímá. Kdykoliv tu totiž dají nějakého cizince do vězení, je z toho mezinárodní aféra a o to nikdo nestojí. Takže pokud něco uděláme jako „nemuslimové“, jen nás napomenou, dají pokutu nebo v nejhorším případě vypovědí smlouvu a museli bychom jet domů.
Změnil se v Arábii výrazně váš každodenní život?
Podstatně, ale rychle jsem si zvykla. Někomu by třeba mohlo vadit zahalování, musíme nosit abáji, což jsou takové volné šaty s dlouhými rukávy. Ale já s tím nemám problém. Co mi trochu vadí, je vedro – v létě tu bývá čtyřicet stupňů, na slunci až padesát. Ale mám radost z toho, že tu pořád něco objevuji a oceňuji věci, kterých jsem si dřív nevážila. Třeba místní v Džiddě jsou teď úplně na větvi z toho, že jim tu postaví kino. Že se budou moct jít podívat na film. Bavit se tu totiž moc nedá, lidé jdou do restaurace, do nákupního centra nebo si zaletí třeba do Dubaje. Já chodím do fitka nebo na výlety do pouště a doma mám kočku. Donedávna tu byly jakékoli společné akce pro ženy a muže zakázané, takže žádné koncerty nebo divadla. Teď už se situace trochu uvolňuje.
Jaké postavení mají v Saúdské Arábii ženy?
Záleží na tom, které. Jsou tu hodně emancipované Saudky, hlavně z mladé generace, které jsou snad ještě nezávislejší než my v Evropě. Mají většinou hodně peněz, takže si mohou dovolit studovat třeba v USA, Kanadě nebo Evropě a jezdit po celém světě. Dostávají se do klíčových manažerských pozic a i do politiky. Když jsem jezdila na domácí péči ke královské rodině, všichni byli vzdělaní a velmi slušní. Některé ženy z nich jsou feministky a bojují za ženská práva. Setkala jsem se s princeznou, která spokojeně žila se svým manželem, dokud jí neoznámil, že by chtěl další ženu. Princezna řekla, že klidně, ale že se toho nebude účastnit. A rozvedla se s ním.
A co ženy, které natolik emancipované nejsou?
Ty tu jsou bohužel taky, leckteré si bez manžela skoro nedojdou na záchod. Liší se to ve společenských vrstvách, rodinách a hlavně původu. V malých vesničkách to s postavením žen bývá katastrofické, ale ve větších městech je ta situace většinou v pohodě. Záleží na mužích, kteří s ženami žijí.
Jak velké mají muži nad ženami pravomoci?
Téměř absolutní. Dokud se o dívku stará otec, má za ni plnou odpovědnost, bez jeho povolení třeba nemůže ani vycestovat ze země. Po případné otcově smrti připadá tahle povinnost na nejstaršího bratra, po svatbě ji přebírá manžel. A pokud si muž, který se o ženu stará, nepřeje, aby byla emancipovaná, tak prostě nebude. Musí mu odevzdávat všechny peníze. Taky nesmí opustit zemi, takže nikam neuteče a musí mít od něj dokonce povolení, když chce pracovat.
Nevadí vám žít v zemi, která tímto způsobem porušuje základní lidská práva?
Samozřejmě, že mi to vadí, ale to bych se do arabského světa nepodívala. Ani postavení žen tady mi není úplně příjemné, natož třeba trest smrti. V Saúdské Arábii jsou běžné veřejné popravy – může se kdokoli přijít podívat.
Vy jste šla?
Ne, nikdy jsem žádnou neviděla a ani neuvidím. Za krádež se seká ruka, to jsem jednou spatřila na videu a stačilo mi to. Ale nebojím se tady. Létám odtud několikrát ročně na víkendy studovat obor osteopatická medicína do Egypta a tam mám strach velký.
Proč?
Káhira je pro mě jako noční můra, tam bych žít nemohla. Ve dvacetimilionovém městě žije osm milionů lidí pod hranicí chudoby, všude špína a mrtvá zvířata. Když vyjdu na ulici, mám strach, aby mě někdo neznásilnil. Skoro nevycházím z hotelu, jsem ráda, když se přepravím do školy a zpátky. Tam mám pocit, že život nemá žádnou cenu… V Saúdské Arábii je oproti tomu čisto a bezpečno. Pokud se samozřejmě někdo nevydá do „zlé“ čtvrti, ale kdo normální by tam chodil?
Dokážete si představit, že byste v Arábii strávila celý život?
To bych asi nechtěla. Líbí se mi tu, ale těším se, až se vrátím domů. Po dvou letech tady prodlužuju v nemocnici smlouvu a chtěla bych tu další dva nebo tři roky zůstat. Studuji zajímavý obor, osteopatii, která se snaží nalézat souvislosti mezi všemi zdravotními potížemi, které člověka trápí. Takže se třeba nesoustředí jenom na bolavá záda, ale hledá příčiny i jinde v těle. Pro mě je to doplnění toho, co umím z fyzioterapie, a všechno dohromady mi dává smysl. Jenže studium tohohle oboru je v Evropě dražší než v Káhiře, kam mohu odtud v pohodě párkrát do roka odletět na semináře. Takže tu asi zůstanu tak dlouho, dokud tu školu nedodělám.
