Buvol nebo zhasnutý couvající kamion mě už na silnicích nepřekvapí, říká návštěvník Vietnamu
Z jakého důvodu jste se rozhodl vrátit na Východ?
Kamarád z Vietnamu mě pozval na svatbu, která se měla konat v létě roku 2015. Když jsme si s přítelkyní zařizovali víza, chtěli jsme odletět na delší dobu. Koupili jsme si otevřené letenky na čtvrt roku. Ještě než jsme vzlétli z pevniny, kamarád mi oznámil, že svatbu odvolal. Cestu už jsme měli zaplacenou, tak jsme výlet nechtěli rušit a ze tří měsíců se nakonec stalo pět.
Kam jste po příletu zamířili?
V hlavním městě Hanoji jsme přistáli na začátku července téhož roku.Uvítal nás můj bývalý spolužák ze základní školy, který se před třemi lety vrátil z Česka zpět do své rodné země. Během deseti dnů nám pomohl sehnat motorku, díky které jsme potom mohli nezávisle cestovat dál. Putovali jsme ze severní oblasti přes centrální Vietnam až na jih, kde jsme se otočili a jinými cestami napříč zemí se vrátili zpět na místo odletu. Vietnam má na délku přibližně dva tisíce kilometrů, my jsme během pěti měsíců ujeli čtrnáct tisíc kilometrů.
Proč jste jako způsob dopravy zvolili motorku?
Je to nejlevnější možnost, jak cestovat ve Vietnamu. Motorka stála deset milionů vietnamských dongů, což je zhruba jedenáct tisíc korun, a vydržela nám až do konce návštěvy. Potom jsme ji dokonce prodali jednomu místnímu o víc jak dva a půl tisíce korun dráž, než jsme ji koupili původně. Doprava bez letenek nás vyšla pouze na pět až šest tisíc korun. Občas jsme k tomu doplatili mýtné, vstup na loď nebo na vlak. Oba tyto dopravní prostředky jsou uzpůsobené na přepravu motorek, takže není místo, kam by se člověk s tímto vozidlem nedostal.
Asijské silnice jsou pokládány za velmi nebezpečné. Jaké zkušenosti s dopravou jste měli ve Vietnamu?
Na silnicích je možné všechno. Už jsem viděl ležícího buvola na silnici, děti hrající si v odstavném pruhu badminton nebo zhasnutý couvající kamion, u kterého bylo těžké poznat zda stojí nebo jede proti nám. Každou chvíli se stávalo, že z pole do silnice vběhne nějaké zvíře nebo se tam objeví člověk jedoucí na kole a způsobí zmatek. Dopravní nehody se tam stávají často a Vietnamci je berou jako každodenní rutinu. Pro nás je těžké zvyknout si na takový chaos.
Jaké cesty jste si pro své putování vybírali?
Důležité pro nás bylo vyhnout se hlavní silnici vedoucí podél pobřeží, je hodně frekventovaná, což pro jízdu na motorce, není zrovna bezpečné. Rozhodli jsme se proto kopírovat hranice s Laosem a Kambodžou. Chvíli jsme se napojili na Ho Či Minovu stezku, což je silnice vyhledávaná turisty, ale poté jsme se spíš drželi méně frekventovaných cest, kde jsme půl dne nepotkali ani nohu.
Dny jste trávili na dvou kolech. Jakým způsobem jste řešili ubytování?
Přespávali jsme na hotelech a občas nás někdo nechal na noc u sebe doma. V průměru jsme za nocleh platili 150 korun.Nejlevnější ubytování na kolejích nás vyšlo na 50 korun, kde jsme měli pronajatý studentský pokoj. Byla to čtvercová místnost s dřevěnou postelí bez matrace a hned vedle byl záchod zastoupený pouhou dírou v podlaze. Arabské toalety jsou ve Vietnamu běžné, vyskytují se na veřejnosti i v restauracích. Pouze v domácnostech a hotelech jsou většinou WC evropského typu.
Jak se liší vietnamská kultura od evropské?
Vietnam je civilizovaná země, lidé tam mají jenom jiné priority než my. Chytrý telefon tam vlastní každý,jen si ho v zapadlých vesnicích nabíjí přes autobaterii nebo v místním obchodu, protože jsou jejich domy bez elektriky. Evropané své finance vkládají zejména do bydlení a jídla. Pro Vietnamce je důležité, aby vypadali navenek majetně, ale už moc neřeší, jak je zařízený jejich dům. V této zemi je hodně znatelné třídní rozdělení. Čím lepší mají vizáž, tím větší mají šanci získat prestižnější práci.
Zmínil jste nocleh u vietnamských rodin. Byli to místní, které jste potkávali po cestě?
Ubytování u místních jsme většinou řešili přes couchsurfing, což je sociální sít´, kde lidé nabízejí turistům své domovy k přespání. Ve Vietnamu jsou lidé přátelští a ochotní, ale s noclehem je problém, protože tam mají ze zákona povinnost registrovat cizince u policie. Je to z důvodu kontroly nad turisty.Tato země má hodně peněz z turistického ruchu a chtějí ho mít pod dohledem. Zajišt´ují si tak i pověst bezpečné země, což také Vietnam je. Kromě nebezpečí na silnicích jsme se neocitli v ohrožení.
Jaký byl během cest váš nejzajímavější zážitek?
Ve Vietnamu jsou speciální restaurace zaměřené na podávání hadů, my jsme vyzkoušeli kobru, což je jedno z nejdražších jídel k dostání a stojí v přepočtu okolo 1 500 korun. Přinesli nám ukázat živé zvíře, a pokud jsme výběr schválili, odstranili mu zaživa jedové zuby přímo u našeho stolu. Následovalo vyjmutí srdce z těla a ještě tlukoucí ho obsluha dala do jedné ze tří panákových skleniček. Do druhé nalila krev a do poslední žlučník. Všechny panáky zalili rýžovým vínem a my je následně vypili. Zbytek hada potom připravili na způsob, jaký jsme si zvolili. Chut´ masa se pohybovala na pomezí kuřete a ryby. Had je pro Vietnamce sváteční a místní věří, že jim dodá sílu.
