Budoucí studentka Stanfordu: Přijetí na univerzitu jsem dala maximum. Učit se začnu už o prázdninách
Součástí přijetí na Stanford bylo napsání několika esejí. Jednu z nich jste věnovala tématu ženských práv. Navíc jste založila nadaci, taktéž na podporu práv žen. Považujete se za feministku?
Nerada bych se takto nazývala jenom kvůli tomu, že třeba nesouhlasím s rozdíly v platech mezi muži a ženami. Podle mého názoru to ani s ženskými právy moc nesouvisí. Navíc nepatřím mezi ty, které by chtěly absolutní nezávislost mezi dvěma pohlavími. Ale rozhodně si myslím, že příležitosti žen nejsou limitovány jen předsudky, ale i tím, jak společnost funguje.
A skrze nadaci Barbory Davidové se snažíte pohled společnosti nějak změnit?
Díky nadaci jsem začala pořádat konference. Zatím jsem pomáhala zařizovat školní diskuzi s ženskou aktivistkou ze Saúdské Arábie Manal al-Šaríf, která rozjela kampaň v Saudské Arábii za to, aby mohly ženy řídit automobil. Momentálně pracuji na další konferenci, která se bude týkat studentek a jejich úsilí rozjet svou kariéru v profesích, které nejsou pro ženy typické, jako třeba vědy, fyzika, matematika a počítače. A výtěžky z těchto akcí věnuji na realizaci jednoho projektu, který mě zaujal.
Jakého projektu?
Jde o stavbu dívčích kolejí u středních škol. K tomuto nápadu jsem se dostala, když jsem před několika lety navštívila Maroko. V této zemi zatím takové možnosti bydlení nejsou, a tak se rodiče bojí své dcery do velkých měst posílat. Mají strach, aby dívky byly v bezpečí. Ženy tak ztrácejí možnost vzdělávat se. I proto mě projekt zaujal a začala jsem ho podporovat.
Dostala jste se na jednu z nejuznávanějších univerzit v Americe. Myslíte si, že byste uspěla i kdybyste nestudovala gymnázium PORG?
Podle mého názoru ano, sama jsem se hodně věnovala samostudiu. PORG je specializovaným gymnáziem, kde se soustředíme hlavně na angličtinu. Učitelé nás sice chystají na vysoké školy v zahraničí, především ale na ty v Anglii. Je důležité si uvědomit včas, jestli na univerzitu chcete jít. S přípravou na Stanford jsem totiž musela začít opravdu brzy. Přihlášku jsem si podala už v září roku 2015 v předtermínu. Poté jsem musela splnit standardizované testy a napsat několik esejí, ve kterých jsem popisovala například to, jak jsem učila angličtinu v Barmě.
A to vám k přijetí stačilo?
Jak se to vezme. Poslední části je pohovor se zástupcem univerzity, ten je ale nepovinný. Rozhovor probíhal tady v Praze a šlo spíše o to, aby si studenta „oťukali“, zda má o školu opravdu zájem a jestli dobře reaguje na otázky. Šla jsem na něj, aby bylo vidět, že mám o univerzitu opravdu zájem. Na rozhovor však není kladen takový důraz, jako například v Anglii. Šlo spíše o formalitu. Hlásila jsem se navíc na dalších osmnáct amerických škol a pět škol ve Velké Británii. Počítala jsem spíš s tím, že mě na Stanford nevezmou.
Doufala jsem, že se mi všechna ta námaha později vrátí.
Stanford je jedna z nejdražších amerických škol, cenově je srovnatelná s Harvardskou univerzitou. Máte už vyřešené finance?
Rodiče se mě snaží podporovat nejen psychicky, ale i finančně. Sama bych si celé stuidum zaplatit nezvládla. Komplet školné, včetně životních nákladů, dělá kolem 67 tisíc dolarů ročně (1,68 milionu Kč, pozn. red). Do rozpočtu je zahrnuto školné, bydlení v kampusu, studijní materiály a další výdaje, které se studiem na univerzitě souvisí. Částečně také spoléhám na sociální stipendium přímo od školy, ale i na stipendia od různých firem v okolí, jako je například Silicon Valley (oblast v Kalifornii, která je centrem počítačového a technologického průmyslu, sídlí zde například firmy jako Apple a Google pozn. red.).
- Školné – 1,2 milionu Kč
- Kolej – 365 tisíc Kč
- Knihy a vyučovací materiály – 35 tisíc Kč
- Osobní výdaje – 65 tisíc Kč
- Přepravní náklady (doprava) – 17,5 tisíc Kč
Firmy vám zaplatí studium na univerzitě?
V prvním roce studia si některé z těchto podniků vytipují lidi, které by rádi zaměstnali po ukončení studia. Proto jsou ochotni zaplatit celé jejich vzdělávání. To je také důvod, proč bych chtěla hned v prvním roce pro některou z těchto firem začít pracovat, aby mi poté se studiem finančně pomohly. Ale v jakém oboru bych tam pracovala, to ještě nevím, uvidí se během prvního roku.
A co když student stipendium nezíská?
V tom případě by musel studovat na dluh. Po získání titulu pak půjčku splácí. Tomu bych se samozřejmě chtěla vyhnout, protože vstupovat do života s tak velkým dluhem není moc příjemné.
Měla jste někdy chuť to během náročné přípravy vzdát?
Měla jsem slabší chvíle, ale přijetí na Stanford jsem dala maximum. Brala jsem to jako výzvu, i přesto, že mi bylo jasné, že šance je malá. Doufala jsem, že se mi všechna ta námaha později vrátí, a přesně to se nakonec stalo. Každopádně učit se začnu už raději o prázdninách.