Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Britové poprvé ochutnají koaliční vyjednávání

„Potřebujeme silnou vládu, aby finanční trhy nabyly jistotu, že země přijme rychlá rozhodnutí a vypořádá se s rozpočtovým deficitem,“ hřímal po vyhlášení prvních výsledků čtvrtečních voleb do britské dolní komory šéf dosavadní opozice a vítěz voleb - konzervativec David Cameron. Voliči mu ale velkou radost neudělali, kýženou většinu totiž nezískal.

David Cameron propočítává možné koalice. Foto: www.timesonline.typepad.com

Po sečtení 649 okrsků získala Konzervativní strana 306 mandátů, Labouristé vedeni Gordonem Brownem obdrželi za hlasy voličů 258 křesel. Třetí vzadu – Liberálové, kteří zaujali v posledních dnech před volbami zejména díky výborným televizním vystoupením šéfa strany Nicka Clegga, zůstali s 58 křesly hluboko za očekáváním. Žádná strana nezískala potřebných 326 mandátů pro ovládnutí dolní komory, tudíž jsou na řadě vyjednávání. Kdo tedy povládne?

Politolog Jan Kubáček pro Generaci 20 řekl: „Voliči očekávají nějakou koaliční vládu, která bude řešit aktuální problémy – zejména důsledky finanční a hospodářské krize – napříč politickým spektrem. Britové dali signál, že chtějí změnu, ale mají také strach z drakonických škrtů (např. zmrazení platů všech zaměstnanců státního sektoru, s výjimkou milionu nejhůře placených osob a snížení výdajů na státní správu o třetinu, pozn. red.), které nabízeli Konzervativci. Proto v posledních týdnech získávali zpět část hlasů labouristé.“ Konečný výsledek Liberálů, kterým dávaly některé průzkumy vysoké šance alespoň na zisk 90 křesel, je určitě zklamáním Připisuje se hlavně většinovému volebnímu systému. Jan Kubáček za tím ale vidí i něco jiného: „Liberálové měli našlápnuto k dobrému výsledku, představovali rozumná řešení pro krizí znejistělé Brity. Ale fenomén televizních debat, které byly ve Spojeném království vůbec poprvé, byl přeceňován. Výsledky z hlasování oblíbenosti politiků se naneštěstí pro Liberály do volebních místností nepřenesly. Zisky zaznamenali jen oblíbené osobnosti, ostatní stranické tváře zkrátka voliče nezaujaly,“ zakončuje Jan  Kubáček.

Sami politici se už ale začali dohadovat o právu prvního výběru. Britský systém je natolik složitý, že přesně neurčuje, kdo má být pověřen vedením rozhovorů o vládě. Podle současných zvyklostí v momentě, kdy není jasný vítěz, skládal vždy kabinet dosavadní premiér. David Cameron toto ale nechce připustit, a velmi ostře tuto možnost odmítá: „Myslím, že je jasné, že labouristé ztratili nárok vést tuto zemi,“ a dovolává se práva na sestavení vlády sám.

Bude koalice nebo nové volby?

Nám Evropanům se britský problém jeví docela jasně. Jeden nebo druhý se domluví s jinou, třeba menší stranou, udělají koaliční smlouvu a povládnou. Jenže Británie na toto rozhodně není připravená. Voliči očekávají od vítěze voleb, že bude vládnout většinově – systémem vítěz bere vše. Po skončení funkčního období pak lidé v Británii ohodnotí dosavadní vládu a rozhodnou o pokračování nebo změně kurzu. To nyní opravdu nelze. Takže jak dál?

V roce 1974 se už ve Spojeném království stalo, že žádná strana nezískala většinu. Vláda Konzervativců bez většinové podpory dala po osmi měsících vzniknout novým volbám a tam se už voliči „umravnili“ a přiklepli jasné vítězství Labouristům.

Dnes je ale doba jiná. A tak se zuřivě dohaduje, jaké povolební koalice asi vzniknou.

EU si oddechla

V pátek odpoledne nabídl šéf Konzervativců Cameron jednání o možné vládní koalici lídrovi Liberálů Cleggovi. Ten si vymiňuje za svou podporu zejména změnu volebního systému z většinového na poměrný. Další dny, možná i týdny ukáží, nakolik bude namlouvání Konzervativců a Liberálů úspěšné. V otázce zahraniční politiky se ale průsečíky budou hledat těžko. Konzervativci vsadili na „euroskeptickou“ kartu, zatímco Liberálové nabízeli užší včlenění Británie do EU, dokonce i úvahy o přijetí eura. Pro EU by tedy tato koalice znamenala lepší variantu, než kdyby Konzervativci získali většinu.

O tom jak složitá jednání na britské politiky čekají, nenechává na pochybách ani sama královna Alžběta II., která pro jistotu raději ze svého venkovského sídla do Buckinghamského paláce nepřijela, a vyčkává, co udělají politici. To dle Jana Kubáčka zvyšuje výrazným způsobem královninu pozici. „Akt přijetí a jmenování člověka, který má sestavit vládu, byl vždy takovým automatickým formálním aktem. Nyní královna zvyšuje tlak na politiky, aby se dohodli. Alžběta II. tak de facto zastupuje veřejnost, když svým postojem říká: nevidím jasného vítěze, očekávám kompromis“.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.