Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Brazilci v Česku aneb optimisté poznávají pesimisty

Vyměnit slunce, pláže a moře za místo v srdci Evropy a zimní období. Tak to vypadá, když se Brazilci rozhodnou žít nový život v Praze. Allan Lemaja a Silva Rodriguesová vědí, že ztotožnit se s jinou mentalitou je zpočátku náročné, ale po nějaké době strávené v České republice se i z tak temperamentního národa Brazilců stávají poloviční Češi.
Brazilec Allan Lemaja žije v ČR už 10 let, Zdroj: Archiv Allan Lemaja

Brazilec Allan Lemaja žije v ČR už 10 let, Zdroj: archiv Allan Lemaja

Životní styl v Praze a Rio de Janeiru spolu nemá mnoho společného. Najdou se ale lidé, kteří dokáží skloubit dohromady tyto dvě odlišné mentality a žít s brazilskou náturou v Česku. První zjevný rozdíl oproti životu v Brazílii pociťují přistěhovalci z Latinské Ameriky zejména v počasí. „Chybí mi tu moře, proto jezdím domů alespoň jednou za rok, abych si ho připomněla,“ vypráví Brazilka SilvaRodriguesová (32), servírka v pražské restauraci, která se přistěhovala do Prahy, aby mohla žít společně se svým českým přítelem.

Stopy komunismu přežívají

Podle dvou dotazovaných Brazilců je český národ pesimistický a ovlivněný komunistickou minulostí. „I když mají lidé v Praze práci a mají co jíst, neustále si stěžují,“ vysvětluje Allan Lemaja (36) z Ria de Janeuira, který přicestoval do České republiky jako tanečník už před deseti lety. Dodává, že se občas přistihne, jak je nešťastný kvůli zbytečnosti jako je například sražené oblečení ze sušičky a podobně. V takové chvíli si uvědomuje, že už se vlastně chová jako pesimistický Čech.

Na tom, že jsou Češi disciplinovaným národem, který se bojí více prosadit se shodují oba Brazilci. „Disciplína je správná věc, ale jen v určité míře. Tady se tím lidé zbytečně stresují,“ popisuje Rodriguesová. Naopak zde vítá státní podporu a větší respekt k zákonům v porovnání s Brazílií. S tím souhlasí i Lemaja, který si myslí, že je v jeho rodné zemi ostatními pochválen hlavně ten, kdo je chytrý natolik, že dokáže zákon nějakým způsobem obejít.

Komunistický odkaz spatřují také v chování, kdy se Češi bojí prosadit svůj vlastní názor proti autoritě. To znamená, že se neradi pouští do konfrontace s ostatními, i když mají pravdu. „Myslím si, že se lidé tady bojí následků, které by jejich názor mohl vyvolat,“ říká Lemaja, který se s takovými zkušenostmi setkal při své práci tanečníka.

Budoucnost v srdci Evropy

I přes negativnější pohled na Česko se ani jeden zpět do rodné země nechystá. „Nedokážu si představit vrátit se do chaotického dopravního systému, který tam máme,“ pronáší s úsměvem Lemaja. V Brazílii totiž lidé cestují většinou autobusy, které ale nemají žádný jízdní řád, takže se může stát, že si člověk na zastávce počká třeba i hodinu.

Rodriguesová teď se svým českým přítelem plánuje založit rodinu v jeho rodné zemi. „Potom, co po takové době mluvím konečně česky, se mi odtud opravdu nechce,“ vtipkuje a dodává, že své děti bude učit oběma jazyky.

Jelikož měli oba přistěhovalci možnost poznat dva kulturně odlišné národy, mentalita obou zemí je chtě nechtě ovlivnila. Zjistili, že věci mohou fungovat i jinak, než je tomu učili rodiče. A tak se dá říct, že po době strávené v Praze jsou oba nyní polovičními Čechy.


Šarlota Vilímková
Šarlota Vilímková
Ráda bych procestovala celý svět, poznala zajímavé lidi, vyzkoušela všechno, co mi život nabídne. A o tom psala - o lidech, místech, věcech a událostech kolem sebe! Na prvním stupni základní školy jsme psali slohovou práci o tom, jak a kde vidíme sami sebe za dvacet let. Já byla novinářka v New Yorku (nemalé ambice na desetiletou slečnu). O devět let později, po dokončení střední školy, která mě nebavila, jsem se měla rozhodnout co dál. Náhodou jsem vyhrabala starý cár papíru z šuplíku a přečetla si svou desetiletou vizi. Pousmála jsem se nad tím a ve stejný den se mi dostal do rukou letáček Vyšší odborné školy publicistiky. Dnes studuji žurnalistiku a píši pro Generaci 20. Díky mému dětskému snu jsem se dostala na tu správnou cestu, která mě opravdu baví, a i když neskončí třeba v New Yorku, tak mám pocit, že za to stojí.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.