Ázerbájdžánské Baku láká na pompézní stavby. Chce se vyrovnat Dubaji
Město, kde vítr fouká. Tak Ázerbájdžánci nazývají Baku. Za můj desetidenní pobyt se nestalo, že by nebyl aspoň lehký vánek. Po celodenních seminářích v rámci edukativního programu Erasmus jsem prozkoumávala taje hlavního města s místními průvodci.
Ještě před pár lety nebyly v Baku žádné mrakodrapy. Dnes se však ázerbájdžánská metropole pyšní několika dvěstěmetrovými skvosty. Architekturou připomíná Dubaj, na což jsou obyvatele hrdí. Věří, že mrakodrapů bude přibývat a turisté se jen pohrnou. Klima je zde navíc oproti tropickému Dubaji příjemnější – na podzim bývá okolo dvaceti stupňů.
Nejlepší přítel Turecka
Navzdory moderní architektuře láká metropole i na kouzelné Staré město, které má několik památek na seznamu světového dědictví UNESCO. Paláce a věže vábí plno výletníků. Na ulici je nejčastěji slyšet ruština a britská angličtina. Mnoho turistů přichází i z Turecka, mimo jiné díky společnému přátelství mezi těmito turkickými národy. Má ázerbájdžánská průvodkyně Aydan (24) studující na Ázerbájdžánské státní univerzitě kultury a umění mi objasňuje proč. „Turecko bylo jednou z prvních zemí, která 4. června 1918 podpořila nezávislost Ázerbájdžánu. A úplně první, která v roce 1991 uznala obnovení nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu,“ vysvětluje Aydan.
Obě země se navíc označují jako „jeden národ, dva státy“. Jejich řeč je velmi podobná a obyvatelé si bez problému rozumí, podobně jako Češi a Slováci. Turecko je navíc spojenec Ázerbájdžánu i v oblasti mezinárodních vztahů. „Turecký prezident Erdoğan nám opakovaně vyjadřuje podporu nejen ohledně nároku na území Náhorního Karabachu,“ popisuje Aydan.
Obyvatelé Baku prezidentovi fandí
Lidé se na ulici nevyhnou velkým plakátům dlouholetého prezidenta Ilhama Alijeva. „Nemáme se za jeho skoro dvacetileté vlády zle. Chce, aby naše země prosperovala. Převážná část obyvatel ho má v oblibě,“ říká účastník Erasmu Nural (28), pracující v jedné z ázerbájdžánských firem. Podle reakcí místních si tak Ázerbájdžánci hlavu nad svou hlavou státu příliš nelámou. Obyvatelé metropole jsou nehledě na věk velcí patrioti. Vlajky jsem viděla nejen na billboardech, ale i v oknech a na většině balkonů.
Ptát se místních na ázerbajdžánsko-arménskou válku o Karabach je složité. Jde o velmi citlivé téma. Starší generace navíc mluví kromě ázerbájdžánštiny většinou jen rusky, mladší však angličtinu ovládají.
Místní, včetně Nurala, souhlasí s bojem o území Náhorního Karabachu. „Jde o velmi obtížnou situaci, ale Karabach je náš a máme a něj právo,“ myslí si Nural. Jeho slova mi pak potvrdili další obyvatelé Baku. Ze srpnových obnovených střetů obviňují Arménii. Videím, ve kterých ázerbajdžánští vojáci napadají arménské území a tím pádem porušují křehké zářijové příměří, nevěří.
Hranice jsou nadále zavřené
I navzdory vypjaté politické situaci turisté nadále do Baku přilétají. Hlavní město stojí alespoň za krátkou návštěvu. Hranice s okolními zeměmi však zůstávají kvůli covidovým opatřením nadále zavřené. Do země se tak lidé dostanou pouze letecky. Mezi Arménií a Ázerbájdžánem dokonce žádné oficiální hraniční přechody neexistují.
