Armáda není vězení, říká o své službě Izraelka
Co pro vás služba v armádě znamená?
Někdo chce jen naplnit povinnost, ale pro mě je to čest, dědictví a hrdost. Obrana země je jedním ze vzdělávacích pilířů v Izraeli a myslím, že mnoho mladých lidí okolo mě si to uvědomuje. Vím, že má služba měla smysl. Můj dědeček přišel do Izraele jako evropský uprchlík a dal všechno do ochrany země, kde on a jeho rodiče mohli být v bezpečí. Můj otec sloužil v rezervních silách během libanonské války. Jsem hrdá, že jsem nosila stejnou uniformu jako oni a mohla jít v jejich stopách.
Takže určitou roli hraje i vaše rodina?
Přesně tak, sdílíme příběhy a zkušenosti. Je to takové spojení s nimi a doufám, že i mé děti budou takto pokračovat. Služba mě naučila mnoho o životě, ale také o mně samotné. Zjistila jsem, co znamená opravdové přátelství. Evidentní je to mezi lidmi v bojových jednotkách, kde neustále riskují své životy jeden pro druhého.
Co jste se naučila sama o sobě?
Než jsem vstoupila do armády, byla jsem hodně plachá a bála jsem se mluvit před více lidmi. Ale tam jsem se naučila rovnosti a ostych ze mě spadl. I proto jsem mohla zastávat funkci mluvčí.
Jaká byla náplň vaší práce?
Komunikace s médii a podávání informací o tom, co se děje v armádě, jaké jsou například novinky. Někdy jsem se i podílela na rozhovorech, které byly prováděny s veliteli jednotek. Za dobu mé služby jsem také strávila nějaký čas s válečnými fotografy, kteří jsou dnes nedílnou součástí armády.
Vrat´me se k tomu přátelství…
Sdílela jsem přes dva roky místnost se sedmi dalšími dívkami, se kterými bych se možná za jiných okolností nepotkala, a byl to báječný zážitek. Znala jsem nazpamět´ vyzvánění telefonů všech a v podstatě jsem si psala nejen se svou, ale i s matkou své kamarádky a sdílela s nimi veškeré radosti i strasti. Zkrátka to byla má náhradní rodina se vším všudy. Také se mi ale stalo, že jsem celou noc nespala.
Proč?
Tehdy se mi vrátil kamarád z Gazy. Cítila jsem jeho nepravidelný dech po tom, co unikl smrti.
A vy jste někdy zažívala strach?
Největší strach jsem měla, když se četla jména vojáků, kteří v uplynulém dni padli. Bála jsem se, aby tam nebyl někdo, koho znám. Jednou byl však na seznamu veselý voják, se kterým jsem se seznámila v autobuse. Řekl mi, že jsem opravdu hezká a porosil mě o telefonní číslo. A potom jsem jednoho dne slyšela jeho jméno.
Je možné navštěvovat své blízké během služby?
Samozřejmě. Armáda není vězení a vojáci se vrací domů téměř každé dva týdny na víkend. Kromě toho může také rodina přijít na základnu, obvykle nosí jídlo. A pokud to nestačí, je možnost získat povolení pro dovolenou v zahraničí.
Myslíte si, že by ženy v ostatních zemích také měly jít do armády?
Nepochybně ano. Za prvé, pokud žena hledá rovnoprávnost s muži, není nic lepšího, než jít do armády. Za druhé je tady mnoho možností se rozvíjet a růst. Setkat se s lidmi a učit se. Vojenská služba je skvělá pro váš vlastní rozvoj. Navíc je to báječný způsob, jak přispět zemi a občanům.
Pokud by nastal nějaký konflikt, byla byste schopna pomoci?
Nebyla jsem v bojové pozici, protože jsem sloužila jako mluvčí jednotky, ale v nejhorším případě si dokážu představit, že bych svou zemi bránila i fyzicky. Zkrátka bych dělala, co by mi síly stačily. Já mám ale za úkol bránit zemi proti neobjektivitě a jednostrannosti médií.
Nesete také nějakou služební zodpovědnost?
Člověk promýšlí každý krok, který udělá, takže určitě ano. Je důležité dělat správná rozhodnutí a mít za ně zodpovědnost. Už jenom to, že někdo nosí uniformu, má význam. Například malé dítě se vás na přechodu pro chodce chytne za ruku s tím, že věří, že se na druhou stranu dostane bezpečně. A to je ten smysl.
Odvděčí se vám armáda za vaše služby?
Podle mě je hlavní ten osobní rozvoj. Armáda podporuje oddaně sloužící. Stará se o jejich potřeby v průběhu služby a pro jakýkoli zdravotní problém, který byl zahájen v průběhu služby i poté, je člověk propuštěn. Po dokončení je také možnost získat grant, který lze použít pro studium, pro koupi bytu nebo na sňatek.
