„Děti plakaly, abych je neopouštěla,“ vzpomíná stážistka na ruský tábor
Strávit část letních prázdnin jako vedoucí na dětském táboře není pro studenty středních a vysokých škol nic výjimečného. Jednadvacetiletá Gabriela Tiborová však netrávila svůj volný čas v českých luzích a hájích, ale odjela dozorovat na tábor do Ruska.
Gabriela Tiborová se svými svěřenci na táboře poblíž Petrohradu. Zdroj: Archiv Gabriely Tiborové
Studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Gabriela se přihlásila na AIESEC. Jedná se o největší mezinárodní studentskou organizaci na světě, která nabízí stáže po celém světě a jednu nabídla i Gabriele. A protože návštěvu Ruska považovala za jeden ze svých snů, rozhodla se nabídky využít. Na táboře u Petrohradu dozorovala dvanáct dní. Pak musela místo uvolnit dalším stážistům.
„Člověk si řekne, že dvanáct dní je poměrně krátká doba, ale stálo to za to,“ říká Tiborová. Byla přiřazena k oddílu, v němž byly děti mezi deseti a čtrnácti lety. Na starost měla denní řád, vodila je na jídlo a dohlížela, aby bylo vše v pořádku a její svěřenci chodili včas spát. „Někdy to byl nadlidský úkol,“ vzpomíná Gabriela na chvíle strávené zaháněním dětí do postelí.
Učili se navzájem
Co se jazyku týče, Tiborová se rusky učila na základní škole. Své znalosti „oprášila“ až na vysoké. „Podle informací měly děti umět alespoň trochu anglicky. Ovšem realita byla poněkud jiná,“ naráží studentka zlínské univerzity na neznalost cizího jazyka v případě ruských dětí. Tři z nich ovládaly angličtinu velmi dobře a tak dělaly české vedoucí tlumočníky.
Gabriela však také nezahálela a děti jí se zdokonalováním jejich rodného jazyka vydatně pomáhaly. „Učily mě ruská slovíčka, správnou výslovnost. Prostě všechno, co byla potřeba k tomu, abychom se domluvili.“ Tiborová také využila naskytnuté možnosti a v rámci odpoledního programu odučila jako vedoucí několik hodin angličtiny, kterou studuje.
Nebylo by doma líp?
Rodačka z Mikulova na Moravě vzpomíná na děti z ruského tábora s láskou. „Byly chvíle, kdy jsem seděla a přemýšlela nad tím, jak je asi doma a jestli by mi tam nebylo líp,“ popisuje stesk po domově. Jak ale sama říká, když k ní pak přišlo jedno z dětí, začalo se tulit a předcházet si ji sladkostmi, člověka nějaké stesky dost rychle přejdou.
A o tom, že si také děti oblíbily Gabrielu, svědčilo srdečné loučení. „Když jsem dětem řekla, že odjíždím, nejdřív jen nevěřícně koukaly. Pak se po jednom začaly sbíhat ke mně a plakaly, ať je neopouštím,“ popisuje Tiborová. Když pak šla přes tábor k taxíku, skupina asi patnácti dětí celou cestu skandovala „Gabriela, we love you“. „Byla to jedna z nejdojemnějších situací, jakou jsem zažila,“ dodává jednadvacetiletá studentka.
Víc sebevědomí a stylu
Podle Gabriely jsou si ruské i české děti v mnohém podobné. Několik odlišností ji však zaujalo. „Rusové jsou mnohem sebevědomější,“ přemítá. Navíc hodně dbají na to, co si obléknou a jak vypadají. „Holky se už v patnácti oblékají jako dospělé. Navíc ruské děti jsou na rozdíl od českých mnohem štíhlejší.“
A podle všeho to nebude jen zdravou stravou, ale hlavně rozmáhajícím se kultem krásného těla, který Rusko zasáhl. „Takřka všechny holky vypadají jako modelky. Většina kluků se zase pyšní vypracovanou postavou,“ popisuje ruskou mládež Tiborová.
